MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 květen

Ambiciózní témata, či velká jména?

Návštěva dvou evropských metropolí, Paříže a Vídně, nabízí v těchto dnech možnost zhlédnout řadu zajímavých výstav. Evropské umění 19. a 20. století představuje několik tematicky zaměřených projektů – některé mapují uměleckou tendenci či hnutí, jiné nabízejí koncepci, soustředěnou na konkrétní uměleckohistorický problém. Výstavní projekty věnované jednomu slavnému autorovi se tak letos na jaře v Paříži i ve Vídni shodou okolností ocitají v menšině.

V Musée d'Orsay lze vidět výstavu La forêt de Fontainebleau. Un atelier grandeur nature. De Corot à Picasso, která prezentuje slavný fontainebleauský les jako místo inspirující umělce po mnoho desetiletí. Výstava neukazuje pouze obrazy Corota, Courbeta, „Barbizonců“ či Picassa, ale také například porcelán s fontainebleauskými motivy, fotografie nebo díla průkopníků kinematografie. Podobu rozsáhlého výstavního projektu získala přehlídka děl umělců spjatých s hnutím nového realismu (Le nouveau Réalisme. Galerie nationales du Grand Palais). Odborně precizně připravená výstava potěší spravedlivým rozdělením pozornosti mezi „zářivé hvězdy“ nového realismu (Klein, Spoerri, Tinguely) a mezi jejich neprávem méně proslulé kolegy (de Saint-Phalle, Raysse). Koncepční výstava situovaná v Centre Pompidou, osvobozená od trasování konkrétního uměleckého hnutí a naopak jdoucí napříč dějinami umění celého 20. století, má název Ateliers. L'artiste et ses lieux de création. Bouřlivé proměny přístupu k umělecké tvorbě ilustruje na kolísání významu uměleckého ateliéru. Ten pro rané modernisty představoval téměř symbol výlučnosti života umělce, naproti tomu pro konceptualisty či land-artisty ztratil smysl, neboť ti svůj tvůrčí prostor radikálně rozšířili. Ve Vídni se konají dvě tematické výstavy postavené na ikonografických souvislostech: Eros in der Kunst der Moderne (BA-CA Kunstforum Wien) je výstavou věnovanou tématu erotismu v umění 20. století, expozice v Oranžérii v Belvederu shromáždila díla s motivem zahradních scenérií (Gartenlust. Der Garten in der Kunst).

Jak již bylo řečeno, monografických výstav je možné momentálně v obou městech zhlédnout mnohem méně. Snad se jedná o souhru náhod, přesto si nelze nevšimnout, že obliba koncepčních přehlídek v zahraničí již několik let stále stoupá, a to nejen u kurátorů, ale také u diváků. Zcela opačná situace je v Čechách. Většina výstav mapujících dějiny umění 19. a 20. století prezentuje přehled díla některé z významných českých osobností. Tento trend je posilován dramaturgií Národní galerie, ale hlavním důvodem jeho existence je vkus českého publika. Tabulky návštěvnosti hovoří jasně ve prospěch velkých „monografií“. Proto se ptám: podaří se nám v budoucnu vychovat publikum, které by svou vášeň pro historii umění nevybouřilo na několika výstavách českých velikánů a podnítilo by svým nejednostranným zájmem kurátory k vytváření koncepčně ambiciózních výstavních projektů?