MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2010 prosinec

Architektura pro festival

I festivaly mají své architekty – ten jihlavský dokumentární letos již podruhé architektonicky pojednal Josef Čančík.

Jak sám říká, rozsah pro festival upravovaných prostorů a nároky na ně byly velké, zato rozpočet malý. Architekt a jeho spolupracovníci (především Vít Šimek) se navíc nespokojili jen s nejnutnějšími zásahy, ale oproti loňsku také výrazně expandovali do veřejného prostoru města. Prvním úkolem tvůrců bylo vymyslet základní stavební prvek – nejlépe takový, co se dá pořídit s minimálními náklady či pouze zapůjčit. Volba padla na dřevěné europalety, které se ukázaly jako dostatečně pevný a především variabilní modul. V interiérech pak palety doplnil surový ocelový pororošt.

Škála staveb, které pro festivalovou Jihlavu vznikly, byla skutečně široká. V interiéru to bylo vybavení dvou kaváren, pulty pro festivalový personál, různé druhy sezení i struktury pracovišť pro filmové profesionály či novináře. Největším interiérovým kouskem byl 16 metrů dlouhý bar v Domě kultury. Mottem letošního festivalu bylo Doc.Dream, tedy dokumentární snění. Josef Čančík se zasnil architektonicky a vytvořil pro veřejný prostor několik konceptuálních staveb z palet a surového dřeva. Autoři je pojali jako volné variace archetypálních staveb: na hlavním jihlavském náměstí bylo možné usednout do vyhlídkové „latríny“, na křižovatce u Domu kultury kroužila auta kolem „seníku“, před festivalovým centrem stál „čajový pavilon“. Téměř surreálně pak působil „posed“ na nárožním sloupu monumentálního průčelí Domu kultury. Oblíbeným námětem hovoru festivalových návštěvníků byly spekulace nad otázka „jak to tam drží“.

Drobné stavby ve veřejném prostoru fungovaly jako účinný poutač a festivalem tak skutečně na pár dní žilo celé město. Josef Čančík podotýká, že autorům prošlo rukama všech 450 použitých palet. A to minimálně dvakrát: při stavbě a při demontáži. Životnost festivalové architektury je skutečně jepičí.