MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2015 září

Bratři a továrny na seznam

  • Datum / 08. 09. 2015
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / staveniště

Bonn - Dvacet čtyři nových památek zapsal Výbor Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) na Seznam světového dědictví na svém červencovém zasedání v německém Bonnu. Nové zápisy jsou pestré typově i geograficky, nechybějí zavedené turistické taháky ani památky, které jsou mimo své země prakticky neznámé. Na seznamu se po více než dvacetiletém úsilí ocitl například Efez v dnešním Turecku s početnými a mimořádně dobře zachovalými pozůstatky římského a helénského osídlení, včetně ruin jednoho ze sedmi antických divů světa, Artemidina chrámu. Naopak asi málokomu bude znám soubor zoomorfních a antropomorfních petroglyfů pokrývajících skalní stěny v regionu Hail na severu Saudské Arábie.

Obecně dobře se dařilo památkám spojeným s industrializací. Seznam obohatila industriální krajina při uruguayském městě Fray Bentos, kde bylo od druhé půle 19. století zpracováváno a do celého světa dodáváno maso pocházející z okolních rozlehlých prérií, nebo soubor budov a stavebních souborů na jihozápadě Japonska, jež představují svědectví o překotné industrializaci země po polovině 19. století. Doklad rychlého rozvoje mezinárodního obchodu na přelomu 19. a 20. století představují lokality Speicherstadt a Kontorhaus v Hamburku s jedním z největších souborů historických přístavních skladů na světě a administrativními budovami spojenými s provozem přístavu. Kompaktnější položku pak představuje železniční most Forth Bridge ve Skotsku (historikům umění dobře známý z Baxandallových Patterns of Intention), uvedený do provozu v roce 1890. S více než dvěma a půl kilometry představuje dodnes jeden z nejdelších samonosných ocelových mostů.

Od posledního zápisu památky na území České republiky – Židovské čtvrti a baziliky sv. Prokopa v Třebíči v roce 2003 – uplynulo více než deset let. Nicméně i mezi letošními novými položkami na seznamu UNESCO můžeme najít vzdáleně českou stopu. Dánské městečko Christanfeld založili v roce 1773 moravští bratři, které již předtím donutila odejít z Moravy do Saska náboženská perzekuce. Král Kristián VII., který je do země pozval a po němž novou misijní lokaci pojmenovali, je osvobodil od daňové a vojenské povinnosti a umožnil jim vlastní správu v náboženských a školských záležitostech. Strohá a homogenní architektura Christianfeldu s komunitními budovami sloužícími kupříkladu vdovám nebo svobodným mužům a neprovdaným ženám představuje svědectví asketické etiky a komunitního egalitarianismu na místě dosud působící evangelické kongregace.

V souvislosti s letošním rozšířením seznamu ovšem nepropukly jen oslavy, ale oživly i diskuse nad dopadem těchto zápisů na ochranu kulturního, případně přírodního dědictví. Nejde jen o hojně medializovanou destrukci Palmíry v občanskou válkou zmítané Sýrii ze strany ISIS. Diskutován je i negativní vliv v podobě přílivu obtížně zvladatelného množství turistů, který zápis na seznam UNESCO může vyvolat. Související rozvoj cestovního ruchu přitom nenarušuje jen fyzickou podstatu památek, ale často vede i k radikální proměně sociální struktury souvisejícího osídlení. Britský Guardian v souvislosti s letošním rozšiřováním seznamu připomněl osud pekingského Zakázaného města. Vedení Pekingu krátce po zápisu v roce 1987 začalo s čištěním a demolicemi v jeho okolí. Tradiční uličky hutong mizely nebo byly přeměňovány v kulisy sebe sama sloužící jako restaurace a kluby, jejich původní obyvatelé byli vystěhováváni.