MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2010 květen

Bude to Fajt?

Praha – Mezinárodní výběrová komise doporučila v půlce dubna ministrovi kultury na post generálního ředitele Národní galerie historika umění Jiřího Fajta. Zda jej ministr skutečně jmenuje, není zatím jisté. Ministerstvo dosud oficiálně nezveřejnilo ani, jak komise rozhodla. Tiskový mluvčí ministerstva pouze prohlásil, že ministr se chce nejdříve osobně sejít s kandidáty, které komise hodnotila nejlépe, a až pak oznámí výsledky konkurzu. Ministrovo mlčení vytváří prostor pro nejrůznější spekulace a zákulisní tlaky. Z trojice kandidátů, kteří byli považováni za favority (Jiří Fajt, Marek Pokorný a Vít Vlnas), je Jiří Fajt pro současné vedení Národní galerie i pro část pracovníků ministerstva nejvíce polarizující figurou.

Jiří Fajt je širší veřejnosti znám především jako autor výstavy Karel IV. – Císař z Boží milosti, která se před čtyřmi lety konala na Pražském hradě a před tím měla premiéru v Metropolitnímu muzeu v New Yorku. V letech 1994 až 2000 byl ředitelem Sbírky starého umění Národní galerie a je též autorem stávající expozice středověkého umění v Anežském klášteře. Je vědeckým pracovníkem centra pro dějiny a kulturu střední Evropy při univerzitě v Lipsku. Žije s rodinou střídavě v Berlíně a v Praze.

Fajt, který v květnu oslaví padesáté narozeniny, je charismatickou osobností, která umí dobře vycházet s médii i se sponzory. Je například jedním z bloggerů serveru aktuálně.cz. Je známým kritikem ředitelského působení Milana Knížáka a nevyhýbá se otevřeným diskusím a sporům. Své názory a postoje je ochoten hájit veřejně a bez taktizování, což není v Česku zcela samozřejmé. Se Správou Pražského hradu se soudí kvůli porušení svých autorských práv v souvislosti se zmiňovanou výstavou lucemburské gotiky. SPH, která na poslední chvíli odstoupila od vydání katalogu, k výstavě dodatečně vydala doprovodné DVD, aniž by s ním jeho obsah konzultovala.

Ve svém projektu, který má Art+Antiques k dispozici, Fajt počítá se změnou organizační struktury, tak aby vedoucí jednotlivých sbírek získali více kompetencí i zodpovědnosti. „Ekonomické řízení a kontrola instituce jakož i řízení marketingu, propagace a vnějších vztahů, základní sbírková evidence apod. budou probíhat centrálně. Badatelská, kurátorská, akviziční a další odborné činnosti budou koordinovány při pravidelných poradách,“ nastiňuje svou vizi Fajt. Pokud jde o řešení stálých expozic, navrhuje především zrušit členění na české a zahraniční umění. Palác Kinských by podle něj měl sloužit především jako multifunkční společenské centrum NG s konferenčními sály, reprezentačními prostory, restaurací a prodejnami. Jiřský klášter, který patří Správě Pražského hradu a kde je momentálně umístěna sbírka 19. století, by přenechal katolické církvi, aby zde zřídila arcidiecézní muzeum. Vstupné do stálých expozici by mělo být pouze doporučené, nikoliv povinné. Výpadek příjmů, které Fajt odhaduje na 8 milionů korun, by měly pokrýt peníze od sponzorů.

Co se týče výstavního programu, Fajt kritizuje stávající praxi pronájmů, kdy si umělec výstavu připraví sám a galerie mu pouze poskytne prostory, i to, že Sbírka moderního a současného umění dostatečně nevyužívá Veletržního paláce. Její divácky nejatraktivnější výstavy, např. retrospektivy Jana Zrzavého a Emila Filly, se konaly mimo sídlo sbírky, což galerii podle Fajta z dlouhodobého hlediska poškozuje. Chce také, aby se NG stala pravidelnou destinací mezinárodních výstavních projektů. Nikoliv však, aby je jen přebírala, ale aby se sama též podílela na jejich vzniku. „Kvalitní příprava úspěšných výstav je drahá, nicméně s jejich atraktivitou přirozeně stoupa i jejich ekonomická rentabilita, která zohledňuje nejen vstupné, ale i prodej průvodců a jiných upomínkových předmětů,“ píše Fajt.