MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2012 únor

Cena 333 pokračuje

Praha – V polovině prosince byly vyhlášeny výsledky Ceny 333, kterou pořádá Národní galerie a skupina ČEZ. Vítězem 5. ročníku soutěže určené umělcům do 33 let se stal třicetiletý Jakub Matuška. Porotu zaujal obrazem Porn Bloopers (Scény vystřižené z porna), na kterém kombinuje malbu sprejem a akrylem. Porotci ocenili Matuškův „svobodný a monumentální projev“ a schopnost „vytvořit neklasickými prostředky klasický obraz“. Odměnou pro vítěze je 333 tisíc korun, za něž galerie zakoupila dílo do svých sbírek.

Matuška začínal jako graffiti writer. Rané práce, které vytvářel pod přezdívkou Masker, najdeme například v knize In Graffiti We Trust. Poté vystudoval malbu v ateliéru Vladimíra Skrepla (2003-9). V roce 2008 získal za velkoformátovou malbu na stanici Černý most diváckou cenu Names, prvního graffiti festivalu v Čechách. V roce 2010 patřil k finalistům Chalupeckého ceny. V duchu Skreplova ateliéru pracuje s expresivní, deformovanou figurou. Pomocí postav vypráví příběhy, které se od problematiky intimních vztahů posunuly ke společenské kritice.

Pátý ročník Ceny 333 byl prvním, který proběhl za nového ředitele Národního galerie Vladimíra Rösela. Umělecká obec a jak se později ukázalo, tak i samotná NG, spekulovaly o tom, jestli se cena vůbec uskuteční. Ocenění nese stigma svého zakladatele, bývalého ředitele Národní galerie Milana Knížáka, a otázkou bylo, jestli by s jeho odchodem nemělo zaniknout.

Knížák cenu založil v roce 2007 jako trucpodnik vůči Ceně Jindřicha Chalupeckého. V katalogu 1. ročníku proti ní podnikl výpad, který byl nakonec z publikací vyříznut. „Knížák nyní otevřeně kopíruje soutěž, jejíž originál se právě kvůli němu před šesti lety dostal do potíží,“ komentoval vznik Ceny 333 publicista Jan Vitvar. Narážel tím na konflikt Knížáka s aktéry Chalupeckého ceny, které skončil vyhoštěním prestižního ocenění z Veletržního paláce, kde v letech 1999-2000 konalo.

Negace jako hnací motor může být v uměleckém světě produktivní. Ocenění Národní galerie ale navíc časem získalo pověst soutěže, kam si Knížák nominuje své studenty. To se také skutečně dělo, s tím že počet nominovaných se vždy pohyboval na hranici napadnutelnosti. V prvním a druhém ročníku šlo o 4 finalisty z 11. Ve třetím ročníku Knížák poprvé neusedl v porotě, ale zato uspořádal v přízemí Veletržního paláce výstavu „odmítnutých“.

Cena měla i jiné problémy. Klesal zájem o účast – do druhého ročníku se přihlásilo o polovinu méně umělců, než do prvního. Klesala prestiž – v roce 2009 vítěz Petr Bařinka nepřišel na slavnostní vyhlášení a na tiskové konferenci pak prohlásil, že když už cenu dostal, tak ji nevrátí. Neochota k účasti na vyhlašování se podle některých finalistů objevila i v posledním ročníku, ale nakonec všichni přišli, jak si pochvaloval předseda poroty Jaroslav Róna.

Vše nasvědčuje tomu, že mnozí umělci na účast v Ceně 333 kývnou a teprve pak si uvědomí důsledky svého rozhodnutí. Takovým pozdním nespokojencem je finalista Samuel Paučo, jehož kritiku nazvanou Kurátorská fraška v Národní galerii otiskly začátkem ledna Lidové noviny. Na Paučův text, který kritizoval instalaci výstavy a průběh vernisáže, reagovali dva zástupci NG, náměstek generálního ředitele Nikolaj Savický a kurátorka výstavy Karolina Dolanská. Ta v dopise editorce internetového serveru Artalk uvedla, že cena byla „počátkem nového období v Národní galerii takřka odsouzena k zániku“, čímž de facto potvrdila spekulace odborné veřejnosti.

Přesto se Cena 333 znovu uskutečnila. Atmosféra vyhlášení byla příjemnější než za starého vedení. Do činnosti poroty nezasahovali generální ředitel ani šéfové sbírek, o výsledku poprvé rozhodovali pouze odborníci. Jedenáctičlenná porota se téměř kompletně proměnila. V komisi zasedli například teoretici Otto Urban a Radek Wohlmuth nebo kulturní manažerka Marta Smolíková. Zatímco předchozí ročníky byly spíše konceptuální, nyní se ve finále objevilo více malířů (Vojtěch Horálek, Denisa Krausová, Samuel Paučo, Ján Vasilko) a autorů vycházejících z graffiti (laureát, Epos 257, skupina Áčka). Výstava finalistů, která je umístěna v malé dvoraně a v pátém patře Veletržního paláce, potrvá do 9. dubna.