MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 leden

Chalupářka z Brna

Brno – Laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2006 se stala Barbora Klímová, devětadvacetiletá absolventka Fakulty výtvarných umění na VUT v Brně. Porotu zaujala projektem Replaced, opakováním pěti performancí z doby normalizace. „Za zajímavý a výjimečně inteligentní dialog s historií,“ zdůvodnil výběr Klímové předseda poroty Christoph Grunenberg, ředitel galerie Tate Liverpool.

Výstava finalistů i slavnostní vyhlášení vítěze sedmnáctého ročníku Ceny se konalo v brněnském Domě umění. Nejvíce pozornosti na sebe poutala skupina Rafani, která před vchodem příchozím rozdávala čaj, kuskus a opékané buřty s chlebem. „Vařit před muzeem a mít tam ohýnek, to by si málokteré muzeum dovolilo. To je výjimečná záležitost,“ komentovala událost předsedkyně Společnosti Jindřicha Chalupeckého Charlotta Kotíková.

Při předávání tentokrát chyběl prezident Václav Havel, který byl zrovna ve Spojených státech. Vedle hlavního ocenění byla udělována ještě cena čtenářů časopisu Reflex – honorovaná částkou 50 tisíc korun – a divácká cena spojená s odměnou 5 tisíc korun. Šek na dalších 50 tisíc korun časopis Reflex věnoval také laureátce. „Být mecenášem můžete být, když na to máte. My se od ostatních časopisů lišíme v tom, že na to máme,“ řekl při této příležitosti šéfredaktor Reflexu Petr Bílek. Větu „my na to máme“ pak ve své krátké řeči zopakoval ještě několikrát.

V internetovém hlasování čtenářů Reflexu, kterého se zúčastnilo 527 hlasujících, zvítězila skupina Rafani, Barbora Klímová se umístila na 4. místě. Cenu diváků, o které rozhodovalo 357 návštěvníků Domu umění, získala naopak Klímová. Rafani byli o jediný hlas druzí.

„Moc děkuji. Nemám víc slov,“ řekla při přebírání ceny Klímová. „Kritériem výběru akcí bylo především to, že proběhly – nebo mohly proběhnout – ve veřejném prostoru. Spíš než komponované, jednoznačně identifikovatelné performance mému záměru vyhovovala gesta nebo události, které hraničily s běžným chováním,“ vysvětlila výběr performancí pro svůj projekt na následné tiskové konferenci. Jistým překvapením pro ni prý bylo, s jak malým zájmem ze strany kolemjdoucích se její počínání setkalo – při opakování akce Karla Milera z roku 1972 například polehávala na chodníku na rušných místech v Brně. „Reakce byly minimální, spíš netečnost. Lidi jsou zmasení reklamou a takové jemnosti nevnímají.“

Server aktuálně.cz ve své zprávě o vítězství Klímové napsal, že její projekt není původní: „Objevil (se) názor, že jde jen o rozpracování práce Daniely Baráčkové, mladé umělkyně z pražské VŠUP. Ta už před jedním a půl rokem provedla prakticky totéž co Klímová, transformovala v čase akci Jiřího Kovandy.“ Zdrojem této informace byl patrně Jiří David, podle nějž Klímová pouze „obšlehla“ projekt jeho studentky.

„Na začátku mojí práce rozhodně nebyla snaha napodobovat, nebo využívat práci Daniely Baráčkové ani kohokoli jiného (kromě vybraných performerů). O její práci jsem ostatně v té době vůbec nevěděla, dodnes jsem ji neviděla a mám o ní jen povrchní informace. To ale nepovažuji za zásadní, rekonstrukce je zcela legitimní strategie současného umění. Tvářit se, že jsem první, kdo rekonstruuje performance, by bylo směšné,“ reaguje na toto nařčení Klímová. „Záleží mi na tom, aby Barbora nadále nebyla neprávem označována za zlodějku nebo něco podobného,“ hájí Klímovou i samotná Daniela Baráčková. „Jiřího Davida si velmi vážím a vím, že se snaží konat svědomitě a s čistým úmyslem. Bohužel tato umělá kauza už způsobila víc škody než užitku.“

František Kowolowski, jeden z porotců, debatu o původnosti projektu Klímové považuje za absurdní. „Jde o celkový kontext, ne o to, že někdo dělal remake akce ze 70. a 80. let. Takových věcí je spousta. I Kovanda dělal remaky svých vlastních akcí,“ dodává.