MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 květen

Charlotta je dílo sezóny

Praha – Sbírka starého evropského umění Národní galerie ve Šternberském paláci hostí v rámci projektu Dílo sezóny Portrét Charlotty Duchesne od významného francouzského portrétisty Philippa de Champaigne (1602-1674). Obraz zapůjčila Moravská galerie v Brně.

Malba je zajímavá nejen svou nespornou uměleckou kvalitou, ale také tím, že se jejího autora podařilo identifikovat teprve nedávno. Portrét se tak rázem stal jedním z nejvýznamnějších děl francouzského malířství v českých sbírkách. O senzačním objevu píše jeho autorka Anja K. Ševčík, kurátorka Sbírky starého evropského umění, v posledním čísle časopisu Umění.

Mimořádný portrét mladé ženy byl donedávna považován za práci neznámého nizozemského či vlámského malíře 17. století. Byl dokonce označen falešnou signaturou Anthonise van Dycka. Do sbírek Moravské galerie byl zakoupen před osmi lety ze soukromé česko-polské sbírky. Jako dílo nizozemského malířství byl také následně vystaven v její stálé expozici.

Anje K. Ševčík se však na základě srovnání s kresbou z newyorského Metropolitního muzea a kopií obrazu ze sbírek britského muzea Bowes podařilo identifikovat nejen autora, ale i jeho model. Dvorní malíř Philippe de Champaigne na plátně ztvárnil svou ženu Charlottu Duchesne. De Champaigne je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských mistrů 17. století. Známé jsou zejména jeho podobizny kardinála Richelieu a Blaise Pascala.

Za dílo nizozemské provenience byl obraz považován kvůli strohosti oděvu portrétované. Tmavý šat a minimum šperků odpovídají spíše nizozemské než francouzské módě. Tento zdánlivý rozpor je ovšem možné vysvětlit umělcovými sympatiemi k morálně přísnému jansenismu.

Kouzlo obrazu spočívá do značné míry právě v kontrastu strohosti a procítěného lidství. De Champagne si Charlottu bral, když jí bylo patnáct let. Prameny informují o důvěrném vztahu manželů i bolesti, kterou malíři o deset let později způsobila její předčasná smrt. Není vyloučeno, že portrét vznikl až posmrtně jako připomínka manželčina půvabu.