MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 únor

Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017

Praha – V polovině ledna byli vyhlášeni finalisté 28. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Do finálové pětice vybrala porota Romanu Drdovou, Dominika Gajarského, Richarda Loskota, Martina Kohouta a Viktorii Valockou. Cena Jindřicha Chalupeckého, která je určena pro výtvarníky do 35 let, se v posledních letech snaží stavět na propojení s velkými výstavními institucemi – Národní galerií a Moravskou galerií, kde se střídavě konají výstavy finalistů i vyhlašovací ceremoniály. Letošní finále bude hostit Brno.

Romana Drdová (*1987) je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliéru nových médií, který vede Tomáš Svoboda. Její doménou jsou esteticky dotažené instalace materiálově bohaté a zároveň reagující na témata spojená s módou a přechody mezi reprezentací a symbolizováním.

Dominik Gajarský (*1986) na sebe upozornil výraznou výstavou Carausius morosus, která proběhla předloni v rámci programu Start up v Galerii hlavního města Prahy. Představil zde práce reflektující oblíbené médium fotografie, k nimž přidal video zachycující pohyb jindy nehybného hmyzu – Pakobylky (viz AA 3/2016).

Potřetí je mezi finalisty – po ročnících 2012 a 2014 – Richard Loskot (*1984), který ve svých dílech pracuje s naším vnímáním a pohybem v daném konkrétním prostoru. V poslední z finálových instalací jsme se tak mohli setkat třeba s vlastním obrazem snímaným a promítaným v reálném čase na jiné místo expozice. Za to v roce 2014 obdržel Cenu diváků (viz AA 11/2014).

Také další nominovaný, Martin Kohout (*1984), byl mezi finalisty již před třemi lety. Jeho práce reflektují naši každodenní zkušenost s proměnou reality ve virtualitu (a naopak), respektive prostupování rozhraní online–offline.

Viktorie Valocká (*1988), druhá z žen v letošním finále, je čerstvou absolventkou pražské AVU, malířského ateliéru Vladimíra Skrepla, a věnuje se především malbě na plátno. Obrazy Valocké jsou barevně hutné aluze na surrealistickou i informelní tradici českého umění druhé poloviny 20. století.

Do finále se přihlásila nebo byla nominována necelá stovka mladých umělců a výběr pětice finalistů nebyl podle slov předsedy poroty, ředitele ostravské galerie PLATO Marka Pokorného, vůbec lehký. Je to prý dáno především stále vyšší a zároveň vyrovnanější kvalitou přihlášených umělců a umělkyň. Žen je podle ředitelky Ceny Kariny Kottové mezi přihlášenými pouze přibližně třetina, nicméně sledovat lze prý postupný početní nárůst.

Zajímavostí letošního osmadvacátého ročníku je moment obměny poroty: finalisty vybírala porota loňská (v rámci zasedání a výběru vítěze za rok 2016 Matyáše Chocholy), kdežto laureáta bude volit porota v novém složení. Z původní sestavy zůstane pouze předseda Marek Pokorný. Mezi nováčky budou Michal Novotný, kurátor a ředitel Centra pro současné umění FUTURA, kurátorka a zakladatelka Artyčok.tv Vjera Borozan, kurátorka platformy L’Internationale (viz AA 12–1/2016) Zdenka Badovinac, umělecký ředitel berlínské galerie SAVVY Contemporary Bonaventure Soh Bejeng Ndikung a Kate Fowle – šéfkurátorka moskevské galerie Garage (viz AA 12–1/2015). Jméno posledního, do počtu sedmého zahraničního porotce ještě není potvrzené.

V návaznosti na projekt započatý v loňském ročníku bude letos spolu s laureáty organizována souběžná výstava zahraničního hosta. Letošní inspirací českému prostředí by podle výběru Kottové měl být německý umělec Clemens von Wedemeyer. Ten pracuje především s archivními videonahrávkami, z nichž skládá, stříhá a dotváří nová díla, která se kriticky vztahují jak k původnímu materiálu, tak též k současnému divákovi.