MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2011 duben

Finalisté Miesovy ceny

Evropská komise a Nadace Miese van der Rohe vyhlásily šest finalistů nevýznamnějšího evropského ocenění za architekturu – Ceny Miese van der Rohe. Odborná porota je vybrala z více než tří stovek nominovaných realizací, které byly v Evropě dokončeny v uplynulých dvou letech. Mezi finalisty se letos dostaly pouze veřejné budovy, které až na jednu výjimku slouží kulturním účelům. Většinu z nich pak projektovali mezinárodně oceňovaní architekti, navíc jinde než ve svých domovských zemích.

Nám nejblíže je Neues Museum v Berlíně od britského architekta Davida Chipperfielda. Jde o rekonstrukci historické budovy z poloviny 19. století, která byla poničena během bombardování za 2. světové války. Chipperfield přistoupil k rekonstrukci velmi citlivě – zdůrazňuje původní konstrukci, prostorové souvislosti i materiály. Nové prvky se historickým kvalitám nesnaží konkurovat, ale ani je nenapodobují.

Dalšího finalistu najdeme v sousedním Dánsku – je jím koncertní dům dánského rozhlasu v nově vznikající čtvrti Kodaně od ateliéru francouzského architekta Jeana Nouvela. Navenek se budova tváří poněkud tajemně – strohá kubická hmota, za jejíž poloprůhlednou modrou fasádou tušíte zcela jiné tvarosloví. Uvnitř se skrývá malé město ve městě, jemuž dominuje samotný koncertní sál.

Belgii ve finále reprezentuje budova divadla pro mladé Bronks, které stojí v centru Bruselu. Navrhl ji místní ateliér MDMA – Martine De Maeseneer Architekten, který není za hranicemi Belgie příliš známý, přesto v jeho portfoliu najde nejen kvalitní projekty a realizace, ale také teoretické práce. Divadlo Bronks je součástí historické uliční fronty a jeho prosklená fasáda láká k nahlédnutí do útrob budovy.

Rehabilitační centrum Groot Klimmendaal leží v lesnatém okolí nizozemského Arnhemu. Bylo postaveno podle návrhu nizozemského ateliéru Koen van Velsen, který také nepatří mezi „star architects“. Podle autorské zprávy stojí rehabilitační centrum v krajině jako „tichý jelen mezi stromy“. Části budovy jsou vyzdviženy nad okolní terén, měkce působí také hnědozlatá hliníková fasáda.

Zbývající dvě finálové realizace se nacházejí na opačném konci Evropy – v Itálii a Řecku. V okrajové části Říma stojí MAXXI: Muzeum umění 21. století, které navrhl ateliér britské architektky Zahy Hadid. Rozsáhlá betonová stavba se skleněnou střechou, která v půdoryse připomíná několik přes sebe položených stužek, je alternativou „white boxu“, kontejneru na umění. Vnitřní prostor tvoří vlnící se měkké linie, které se na mnoha úrovních překrývají a spojují – podle autorky odpovídají dnešnímu chaotickému plynutí událostí.

Muzeum Akropole v Aténách od švýcarského architekta Bernarda Tschumiho tvoří tři deskové hmoty položené přes sebe. Každá vrstva má jinou náplň: Základové patro stojí na pilotách nad archeologickými vykopávkami, které chrání a zároveň zajišťuje komfort návštěvníkům. O podlaží výš je muzeum, horní, mírně pootočená hmota slouží jako panteon. Čím jsme výš, tím je stavba více prosklená, otevírá se světlu a nebi. Cílem bylo přinést do expozic co nejvíce přirozeného světla, ale zároveň interiér kombinací slunolamů, dvojité odvětrávané fasády a filtrů na sklech chránit před přehříváním.

Mezi finalisty a bohužel ani do širšího výběru Ceny Miese van der Rohe se letos nedostal žádný český zástupce. Absolutní vítěz bude vyhlášen koncem června v Miesově pavilonu v Barceloně. Evropská cena za architekturu – Cena Miese van der Rohe byla založena v roce 1987 a uděluje se každé dva roky. Vítěz získává krom prestiže také finanční odměnu 60 tisíc eur.