MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 duben

Hotel na Národní

Před pár týdny zveřejnila investiční společnost Central European Financial Management (CEFM) projekt hotelu, který by měl za dva roky stát na Národní třídě v Praze. Jeho autory jsou architekti z ateliéru Znamení čtyř. Pozemek na roku Národní a Mikulandské byl pravděpodobně nejdražší prolukou v Praze, investoři zaplatili téměř čtvrt milionu korun za metr čtvereční. K pozemku pak přikoupili ještě sousedící barokní Schönkirchovský dům s rozlehlým dvorem.

Na projet hotelu byla začátkem loňského roku vypsaná architektonická soutěž. V té zvítězil projekt ateliéru A69 – budova ve tvaru písmene U otevřená do Národní třídy, pro kterou hlasovala především architektonická část poroty. Investor se ale nakonec rozhodl realizovat projekt kanceláře Znamení čtyř, který v soutěži skončil druhý. Proti návrhu se ohradili památkáři, kterým vadí především výšková hladina, jež převyšuje okolní zástavbu. Projekt byl několikrát přepracován, výsledná verze teď čeká na územní rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy.

Projekt počítá s šetrnou rekonstrukcí Schönkirchovského domu, která by měla zdůraznit jeho barokní charakter odstraněním pozdějších zásahů. Do zadní části dvora tohoto domu vložili architekti vestavbu v podobě samostatného příčného křídla. Pokud se v této části chová projekt vůči historické zástavbě vcelku pietně, pro novostavbu v proluce to neplatí. Vyjádření Národního památkového ústavu, které bylo součástí zastavovacích podmínek, vyžaduje tvrdou regulaci půdorysnou (uliční čára) i výškovou podle sousedního paláce Dunaj. Ani jednu z těchto podmínek navržený dům nedodržel. Nejen, že je vyšší, dosahuje úrovně nedalekého obchodního domu Máj, ale autoři se šalamounsky vypořádali i s regulací půdorysnou – v místě, kde se novostavba dotýká paláce Dunaj, uliční čáru sice drží, nicméně 3. a 4. podlaží šikmou linkou pomalu vbíhá do ulice, aby na druhém konci, na rohu Mikulandské, tuto čáru o pěkný kus překročila. Zde se půdorysně srovnává se svým druhým sousedem na Národní třídě – s Kaňkovým domem, který má v místě chodníku podloubí. Tlak na architekty je pochopitelný, investice jsou obrovské a každý metr užitné plochy zvyšuje šance na jejich návrat.

Novostavba se jeví v zásadě konzervativní a architektonicky nijak výjimečná, materiálově i členěním se přizpůsobuje paláci Dunaj. Přesto se především hmotově snaží být dominantou. O dalším osudu projektu rozhodne pražský magistrát.