MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2013 prosinec - leden

Jakub Geltner

  • Datum / 13. 12. 2013
  • Autor / Wohlmuth Radek
  • Rubrika / portfolio

Umělec s inženýrskou náturou. Hlavní inspirační zdroj pro něj představuje město, které ale občas poslouží také jako prostor pro realizaci jeho projektů. Především je však pro něj tématem k zamyšlení, fenoménem spolehlivě reflektujícím rozmanitý obraz dnešní společnosti. A právě ten prostřednictvím své tvorby zachycuje, komentuje a předpovídá jeho další podoby.

Když se učitelka výtvarné výchovy na základní škole Jakuba Geltnera (*1981) ptala, čím chce jednou být, odpověděl jí, že architektem nebo režisérem. Teď je letošní absolvent ateliéru nových médií Markuse Huemera na pražské Akademii výtvarných umění rozkročený mezi oběma profesemi. Na jednu stranu se vyjadřuje pomocí videa, na druhou mu nejsou cizí ani rysy a architektonické vizualizace. Slabost má dokonce i pro technické tabulky, které také občas využívá. Ne náhodou studoval stavební průmyslovku se zaměřením na technická zařízení budov, po které následovaly tři roky architektury na ČVUT. „Už na architektuře jsem si zkusil navrhování a snění o budoucích konceptech a teď už ten způsob přemýšlení nedokážu zastavit,“ říká Jakub Geltner. „Výtvarné umění naštěstí dává možnost zabývat se prakticky čímkoli. Základem všeho jsou přirozeně mé záliby a myslím, že naprostá většina mých projektů se dotýká i společenských témat. Intuitivně si vytáhnu problém a tím se zabývám,“ doplňuje.

Práce Jakuba Geltnera je v čase koherentní. Jeho inspirační zdroje a pohled na věc dobře naznačuje hned série časných projektů z roku 2008. Fotografický cyklus trefně nazvaný Účel světí prostředky zachycuje vrtací stroje pro ražbu tunelu Blanka v prostředí pražské Stromovky. Přestože jde prakticky o dokumentaci reálného stavu, kontrast prostředí a techniky evokující zbraňové systémy vyvolává živý postapokalyptický dojem. I když to divákovi nemusí být zřejmé, už tady Jakub Geltner čerpal ze stavebního prostředí a jeho práce vyjadřuje rozporuplné emoce z lidské existence. Projekce A4 se pro změnu zabývá postupným zobrazováním nekonečné řady možností plošných forem ukrytých ve standardizovaném archu papíru, které náhodně generuje počítač.

Jeden z charakteristických motivů jeho tvorby, totiž nekonečný rastr typizované panelákové fasády, ve stejném roce přinesl projekt The Wall. Série Untitled, Untitled zase poprvé poukázala na systematickou práci s městským mobiliářem, když zapomenuté sudetské vesnice na informačních značkách označujících začátek a konec obce zbavil názvu, takže zůstalo jen čisté bílé, respektive červeným pruhem diagonálně přeškrtnuté bezejmenné pole. Také tento projekt měl osobní rozměr, protože Jakub Geltner pochází z Karlových Varů. „Značky, lampy, ale i popelnice, klimatizační jednotky a střešní okapy vnímám jako svého druhu sochy, protože nějak vypadají, něco znamenají, a hlavně o nás něco vypovídají,“ komentuje svůj zájem autor.

Abstraktní estetikou zmnožené panelové fasády se zabýval i v následujících letech. Vanishing Point, Plebeian Courtyard (2009) a 1 000 000 (2010) směřovaly k unifikovanému a uniformnímu nekonečnu podobně jako socialistické doktríny, jejichž architektonickým naplněním se sídlištní výstavba během minulého režimu stala. Její totální odlidštěnost hraničící se zrůdností do nejzazší podoby dotahuje video Too big to be seen (2011). Projekt Monument (2010) zase reflektuje její modulovitost, když panelové jednotky transformoval do podoby kostek na hraní.

Tehdy Jakub Geltner formou vizualizace připravil i svůj projekt Nest, tedy skrumáž průmyslových kamer nebo satelitů umístěnou na fasádu vybraných budov. Nositelem významu je jak předmět, z něhož se „hnízdo“ skládá, tak samozřejmě místo, kde se nachází. Později nápad uskutečnil v reálu, konkrétně na pražské náplavce, liběchovickém kostele sv. Ducha a také v Sokolově a v Ostravě. „Všechno se snažím připravovat s povolením, guerilly zatím nejsem schopen,“ vysvětluje umělec, proč některé z jeho realizací zůstávají ve formě vizualizace. „V Ostravě se mi s pomocí organizátorů festivalu Kukačka podařilo umístit Nest 03 na skelet nedostavěné budovy krajského výboru KSČ.“ Dalším krokem bylo zhmotnění parabolického hnízda v samostatně stojící objekt. Complex Nest (2013) Jakub Geltner obhájil jako svou diplomovou práci a zároveň se s ním dostal do finále Essl Art Award. „Zajímalo mě prostě, co se stane, když to hnízdo sleze ze stěny a začne se pohybovat prostředím,“ objasňuje své pohnutky umělec, který byl v letech 2010 a 2011 také mezi finalisty Ceny NG 333.

Svorníkem mezi čistě formální problematikou a projekty zakotvenými ve veřejném prostoru je série Project 01, Phase I (2010) „Jsou to axonometrické pohledy na absurdní lesy, zkonstruované z lamp veřejného osvětlení. Počet svítidel v lesním porostu odpovídá skutečnému počtu lamp ve městech, jejichž půdorysy lesy vyplňují,“  přibližuje Jakub Geltner. „Třeba v Praze jich je sto třicet pět tisíc a plán takového lesa v podobě technického výkresu je dlouhý přes tři metry,“ konstatuje. V roce 2012 druhou fázi Project 01 vystavil v ústecké Billboart Gallery Europe.

V současné době Jakub Geltner opět paralelně rozvíjí všechny hlavní linie své tvorby. Kromě osamostatněného satelitního hnízda připravil instalaci The Grand Plan, která se vrací k technickému schématu skládání papíru. Znovu zpracovává téma norem, které v něm probouzejí asociace. Samotný proces a jeho výsledky vnímá jako odkazy na architekturu a pod rukama mu vznikají efemérní plastiky z papíru. Pro výstavu Slepá skvrna v NTK připravil videoinstalaci Dreaming about paradise, kde hraje zase roli uzavřená fasáda panelového domu, která se tentokrát pomocí dalších rekvizit mění v nečasový karibský ráj turistického rezortu. Snad ještě důležitější než sama proměna „odpudivého“ v „přitažlivé“ je zde snímaná iluze, dosahovaná pomocí efektu anamorfózy. „Snažím se nějakým způsobem překročit hranice digitálního prostoru směrem k reálu,“ říká k tomu Jakub Geltner, „a při tom mě – jako skoro vždycky – víc než cokoli jiného zajímá budoucnost, ať už má podobu utopie, nebo dystopie.“