MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 únor

Jiří Thýn

Střídmé a různorodé fotografické cykly nebo pestré aktivity skupiny Ládví – to jsou motta, která provázejí tvorbu Jiřího Thýna, umělce nejmladší generace.

V minulém roce na sebe upozornil na samostatné výstavě 4 Corners of the Hotel Hilton, která proběhla v galerii etc., na skupinové výstavě Obrazy slov, která byla k vidění v letohrádku Hvězda nebo na výstavě Současný český kubismus, která se uskutečnila v druhém patře Staroměstské radnice, ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy. Vystavuje, přestože prezentaci svých děl považuje za přidanou hodnotu své činnosti a všeobecně jako exhibici ega, kterou sám pro sebe nepovažuje za nutnou. Důležitější než samotná výstava je pro něj totiž proces a uchopení vytčené problematiky, která končí ne prezentací, ale vlastním vyčerpáním tématu.

Přesto se v druhé linii své činnosti věnuje právě organizaci výstavních projektů a akcí, které by se bez nadsázky daly nazvat jako obecně prospěšné. Spolu s Adélou Svobodovou, Janem Haubeltem a Tomášem Severou tvoří skupinu Ládví, která se profiluje právě organizační aktivitou nejen v rámci zmíněného sídliště. Nabízejí rezidenční pobyty pro umělce, vypsali ideovou soutěž na Centrum současného umění na Ládví a především nejrůznějším způsobem intervenují do veřejného prostoru této části Prahy. V současné chvíli připravuje Jiří Thýn výstavu Psychologie budoucnosti pro pražskou galerii A.M. 180, kterou založil na motivu fotografie Gabriela Orozca. Zařadil na ni konkrétní díla umělců, jejichž tvorba je mu blízká, mezi jinými se na ní objeví Jan Nálevka, Jiří Skála, Markéta Othová a další.

Jiří Thýn (1977) je člověkem protikladů, nicméně umělcem přímé výtvarné linie, který se dokáže pohroužit do tématu, zkoumat jej intenzivně a dlouho a vyvodit z něj kupodivu jen několik málo výstupů. Jako v případě čtyř rohů hotelu Hilton nebo jeho diplomové práce, cyklu B. b. F (2004/2005). Výrazně tak vybočil ze standardu ateliéru fotografie Pavla Štechy, kde bylo optimální vygenerovat co nejširší množství výstupů. Na studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ale nezapomíná, osobnost Pavla Štechy jej motivovala především kvůli konfrontačnímu dialogu, který s ním mohl kdokoliv v ateliéru vést. Další zkušeností byla pro Jiřího Thýna stáž na Akademii výtvarných umění v Praze, kde nastoupil, navzdory svému zájmu o médium fotografie, do ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy.

Přelom roku 2002 a 2003 strávil na University of Helsinky ve Finsku, kde se v ateliéru fotografie oddával spíše kontemplaci a odstupu od české výtvarné scény. Přestože ho v Helsinkách nepřepadlo nutkání zužitkovat inspiraci z prostředí tak vzdáleného české zkušenosti a téměř nic nevytvořil, oceňuje, jaké technické možnosti se při studiu ve Finsku nabízely: „Během studia tam každý může využívat techniku, o jaké se zdejším umělcům na škole ani nezdá. Zvětšování barevných fotek, velkoformátové tisky, na které si tady každý musí horko těžko shánět peníze, tam umožňuje přímo škola.“ Velký význam pro šíři jeho rozhledu měla i poslední zahraniční zkušenost, kterou nabyl v roce 2007 v Bernu.

Otázku, zda se jeho dílem táhne nějaký leitmotiv, zda sleduje určitou linii nebo jej zajímají jen některá témata, bagatelizuje. Není to pro něj důležité. Podstatné je postižení osobního rozpoložení a prožívání. To ostatně spojuje všechny jeho projekty – vždycky se zabýval tím, co oslovovalo konkrétně jeho, co se týkalo jeho osobnosti, prostředí, které jej obklopovalo. Dobře to vystihuje cyklus – na Thýnův purismus neobvykle široký – třiceti Kompozic, které obsahují pouze rámec jeho stolu a předmětů, které se na něm vyskytují. Během čtrnácti dní v Bernu, kdy u stolu pracoval, dokumentoval posun jednotlivých věcí v procesu času. Vznikl široký cyklus, který na první pohled vypadá jako pouhá formální hříčka, v kontextu a koncepci časosběrnosti je však zajímavý i svým obsahem. „Vždycky mě zajímalo prožívání času, posun věcí nebo lidí v prostoru během určité doby, navíc je mi blízké konceptuální uvažování i intuice, která u mých věcí hraje velkou roli, což se v tomto projektu vlastně spojuje,“ říká Jiří Thýn. A takové konstatování by se dalo považovat i za společný motiv dalších jeho cyklů, například toho, který už dva roky vzniká v pražském zahradnictví, které systematicky v jeho proměnách dokumentuje. 

A kde je možné se s Thýnovými pracemi setkat příště? Od konce února v galerii 35m2, o měsíc později pak v galerii Hunt Kastner Artworks. Anebo stačí zajet občas do Ládví a podívat se na drobné intervence, které spolu s ostatními členy skupiny Jiří realizuje. Většina z nich však nemá trvalý charakter, jak tomu bylo například v případě stojanu na křídy na dětském hřišti, který zmizel už za tři dny. V současné chvíli lze spatřit snad jen barevnými proužky polepenou zastávku ve Štěpničné. Každá pomoc se počítá!