MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 únor

K čemu je nám svět

Všimli jste si, že ani v Praze ani v jiném českém městě není velké knihkupectví, v němž byste si mohli vybírat knihy o výtvarném umění, tak jak je to běžné  jinde v Evropě? Někde dostanete populárně-naučné brožury o malířích nebo několik překladových titulů nabízených jako dárkové publikace. V antikvariátech se občas objeví jednotlivosti z novější zahraniční produkce. Těm málo zájemcům, kteří chtějí udržet krok s evropským standardem, nezbývá něž nakupovat knihy v zahraničí.

Tato skutečnost může být znamením hlubší problematiky. Knižní produkce o výtvarném umění kopíruje jeho prezentaci, a to jak ve stálých národních expozicích, tak na velkých výstavách, na výstavách regionálních nebo soukromých. I v této oblasti zjistíme, že zde bylo představeno velmi málo světových výstav.

Otázku, jak překonat tuto provinční situaci, bych rád nasměroval na politiky s celostátní či regionální působností (vždyť stále politické orgány jako ministerstvo kultury či krajské kulturní odbory svými zákony a vyhláškami, svými financemi, ba i svými úředníky silně ovlivňuji tuto sféru), ale bylo by to asi zbytečné. Soudě podle politických programů jejich stran – a to zprava, ze středu i zleva –, je to totiž vůbec nezajímá. Nejspíš i proto, že na ně není vytvářen dostatečný tlak zdola, z nejširšího kulturního prostředí naší společnosti.

Tato situace se odráží také v soukromé sféře, nejen výstavní, ale i obchodní. Nabídka uměleckých děl je zcela soustředěná na domácí prostředí. Obchoduje se především s díly českých autorů. Jak společnost bohatne, tak rostou jejich ceny. Je to však nepřirozený vývoj, sevřený do našich úzkých hranic. Na evropském trhu by takových cen nikdy nedosáhla. Na druhou stranu většina děl – i vybraných českých mistrů – nabízených na evropském trhu je pro nás příliš drahá.

Všechny tyto aspekty – výstavy, obchod s uměním, publikace o výtvarném umění – jsou propojeny a naznačují, že mezi českým prostředím a západní Evropou visí stále jakási opona. Není již vytvořena kulturní ideologií, ale vystavěna z izolačních nánosů minulosti. Chybějí souvislosti českého umění se světovým.

To lze odstranit kulturou národa: požadujme a čtěme světové publikace, usilujme o to, aby se Praha, Brno a Ostrava staly také zastávkou světových výstav, žádejme změnu zákonů, aby se otevřel trh s uměním vůči ostatní Evropě. Můžeme na tom jenom vydělat, obohatíme náš vnitřní svět, obohatíme i naši kulturní scénu, ba obohatíme i naše konta, protože investice do českého umění v evropských souvislostech postupně porostou. Jinak na tom budeme stále prodělávat.