MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 březen

Karel 3D z milosti Hradu

Praha – Správa Pražského hradu vydala v únoru audiovizuálního průvodce výstavou Karel IV. – Císař z Boží milosti, jež se v hradní Obrazárně konala právě před rokem. DVD disk obsahuje hodinový film představující vybrané exponáty a osmiminutový bonus, který nabízí „trojrozměrnou procházku výstavou“. Při použití brýlí s jedním sklem modrým a druhým červeným, které jsou přiloženy ke každému disku, vnímá divák film jako trojrozměrný.

Režisérem průvodce je Jaroslav Hykl, kameramanem Jaromír Kačer. Film nabízí vizuálně působivý zážitek, neboť pečlivě nasnímané makro detaily a neobvyklé úhly záběru divákovi skýtají nový pohled i na známá díla. Horší je to bohužel s výběrem prezentovaných exponátů, který působí dosti nahodile, a především s doprovodným komentářem. Asi ne náhodou není nikde uveden jeho autor. Jako odborná spolupracovnice v titulcích figuruje pouze komisařka výstavy Duňa Panenková, jejíž role při přípravě výstavy však byla spíše produkční.

Autoři výstavy, Barbara Drake Boehm a Jiří Fajt, se na projektu filmového průvodce nikterak nepodíleli. Film ale samozřejmě těží z jejich práce, a tak je překvapivé, že na obálce disku nejsou vůbec zmíněni. Jejich jména pozorný čtenář najde až ve vloženém dvojlistu na vnitřní straně desek obalu.

Doprovodný komentář trpí jednak stylistickou neohrabaností – přílišné používání přívlastků mimořádný, výjimečný, hluboký, vynikající, unikátní, nedostižný... –, jednak je problematický po odborné stránce. Jestliže hlavním cílem výstavy mělo být ukázat celoevropský rozměr umění panovníků lucemburské dynastie, je samozřejmě špatně, pokud je v komentáři opakovaně zdůrazňována „českost“ představovaných děl („Trvalá přítomnost císařského dvora byla úplně novým faktorem v české kultuře...“) či je teritoriální záběr zužován jen na Čechy („Uměleckou situaci v Čechách kolem roku 1400 ovládla estetika krásného stylu...“).

Rehabilitaci Zikmunda Lucemburského – což byl další z cílů výstavy –, pak jistě příliš nepomůže, že je ve filmu poprvé zmíněn až v 55. minutě. To, že je představen jako „jeden z největších panovníků v historii“ a komentátor během minuty dvakrát poznamená, že jeho vláda byla „bohužel“ příliš krátká, na věci mnoho nemění. Tento příklad do jisté míry ilustruje i další nedostatek filmu – a sice že míchá všeobecně přijímané poznatky s novými teoriemi, o nichž nepanuje shoda ani uvnitř vědecké obce. Takovýto přistup by samozřejmě mohl být i přínosem, ale to by se autor v probíhajících odborných diskusích musel sám dobře orientovat.

Nedostatečná obeznámenost s problematikou je patrná i z některých zavádějících zjednodušení („Na vrcholu kultu knihy, který nahradil někdejší kult ostatků...“) či volby neadekvátních výrazových prostředků („V posledním desetiletí 14. století se tvorba pohybuje v rovině pohádkově neskutečného ideálu...“).

Skutečnost, že kurátor výstavy Jiří Fajt nebyl k projektu filmového průvodce přizván, souvisí s roztržkou mezi ním a Správou Pražského hradu (SPH) kvůli zpoždění vydání katalogu. Vina za to, že nevyšel v plánovaném termínu, podle ředitele SPH Ivo Velíška padá výhradně na Fajtovu hlavu. Fajt naopak poukazuje na neprofesionalitu organizace a podcenění redakčních příprav ze stany Hradu. Když se ukázalo, že katalog do konce výstavy nevyjde, SPH od jeho vydání  zcela odstoupila, což Velíšek vysvětlil slovy: „SPH není vědecká instituce, která zajišťuje pro autory prezentaci vědeckých či badatelských počinů.“ Katalog nakonec vyšel až loni před Vánocemi péčí nakladatelství Academia.