MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2014 září

Karlínská Parukářka

  • Datum / 08. 09. 2014
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / staveniště

Praha – V Karlíně zahájil provoz nový prostor určený k trávení volného času a pořádání rozličných kulturních akcí. Nachází se na Rohanském ostrově v bezprostředním sousedství řeky a nese název Přístav 18600. Číslovka představuje karlínské poštovní směrovací číslo a přístav proto, že tu kdysi, když byl Rohanský ostrov ještě ostrovem, býval přístav. Odkaz k paměti místa je záměrný. Dříve tu bývalo železniční překladiště, zubem času hodně okousané nádraží dodnes stojí opodál. (A ještě za ním se pak v příkrém kontrastu tyčí nově vydevelopované kancelářské i residenční objekty.)

Drážní a průmyslová minulost je dobře patrná i na samotném prostranství nového Přístavu. Stojí tu třeba bezprizorní železniční sloupy a zpod trávy vykukují rozličné betonové fláky, flastry a panely. Vše je už ale dost zarostlé, náletovou dřevinou (březový hájek) nebo třeba křenovými lupeny. Efekt zarůstání přitom autoři a realizátoři celého projektu (Tošovský, Kubišta, Janďourek a Krippner) nemíní popírat, „městskou přírodu“ pouze kultivují a citlivě přizpůsobují novému určení. Projekt má takto zároveň poukázat na potenciál obdobných lokalit a možnosti, jak s nimi zacházet.

Přístav by se měl podle „programového prohlášení“ z webových stránek stát pro Karlín tím, čím je Žižkovu park Parukářka a Vinohradům Riegerovy sady. Realizační tým má prostor od města propůjčen na tři roky. Určitou předpremiéru Přístavu představovalo červnové vystoupení u nás dobře známého japonského tanečníka Mina Tanaky, pravidelný program a provoz kavárny pak byly zahájeny v srpnu. Od té doby tu vystoupilo třeba duo Kieslowsky nebo tu profesor Palouš z Astronomického ústavu erudovaně vykládal o právě padajících Perseidách. Kulturní akce konané pod hlavičkou festivalu Fiesta budou v přístavu probíhat až do konce září.

Součástí programu bylo a je také participativní pořizování přístavního mobiliáře, tedy stolů a lavic. Předcházela mu soutěž (v porotě byl třeba sochař a kultivátor veřejného prostoru Pavel Karous). V podmínkách stálo, že vše musí být z betonu a na místě vyrobitelné. Uspěli Vít Svoboda a Pavel Nový ze studia 0,5 s návrhem Ztraceného nábytku. Na ikeácké instruktážní kresbě, již pro architekty pořídil umělec Alexey Klyuykov, vypadalo vše podezřele jednoduše – do země se vykope díra ve tvaru stolu, do ní se pak nalije beton… Byl jsem nicméně svědkem vyzvednutí prototypu z jámy a výsledek byl esteticky i funkčně uspokojivý. Slavnostní kopání dalších forem proběhlo koncem srpna, tentokrát již za aktivní spoluúčasti návštěvníků přístavu.