MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 červen

Konfrontace a inovace

Umístit moderní umění do starého kostela je vždy riskantní záležitost. Umělecké intervence do jiných veřejných prostorů se u nás tu a tam objeví, ale výrazné současné umělecké dílo v českých a moravských kostelích není rozhodně běžný jev.

Náměstí, různé haly, pasáže či vnitrobloky administrativních komplexů představují podstatně tolerantnější a ne tak vyhraněné prostředí ve srovnání s prostorem, který je vyčleněný tomu nejvýše myslitelnému tajemství naší civilizace. Podmínkou úspěchu takových současných intervencí je nepochybně vysoká kvalita díla, ale ta sama o sobě nestačí. Musí jít vždy také o určitou konfrontaci a inovaci. O kritický dialog s konkrétním prostorem, jeho tradicí i současností. V tomto smyslu mají víc než pravdu všechny ty protivné nápisy u bran kostelů: Kostel není žádná galerie!

V rovině obsahové to znamená, že moderní umění musí působit jako zdravá provokace – jako dobrá kázání, která známé skutečnosti nastaví zrcadlo reflexe z několika stran a doprovodí posluchače někam dál na jeho cestě. Autonomní umělecké dílo tedy není – podobně jako dobré kázání – nikdy jednorozměrné, nepodléhá jednomu výkladu, ale přivádí diváka k různým hlubším, dosud skrytým asociacím a myšlenkám, ukazuje nové souvislosti a úhly pohledu.

V rovině umělecké a architektonické musí instalace, byť dočasná, nalézt své přesné místo v prostoru kostela, který je již jen co do objemu velmi dominantní a jasně určený. Ne nadarmo říká český výtvarník Václav Cigler: „Posvátné prázdno prostoru je tu k naplnění, a ne k zaplnění.“ Pokud umělecké dílo své správné místo nakonec nalezne, může známý a někdy již pro mnohé skoro zevšednělý kostel oživit, a dokonce odhalit jeho třeba i po staletí skrytý potenciál. Pokud ho nenalezne, může dojít i k drtící kolizi. „Výstavy“ umění v kostele jsou v tomto ohledu docela nebezpečná věc.

Slavný britský umělec indického původu Anish Kapoor k této formě konfrontace a inovace jednou poznamenal: „Umění a náboženství se podobají v tom, že staví svět tak, jak ho vidí člověk, vzhůru nohama. Nezobrazují svět, ale vytvářejí ho, nezhotovují žádné napodobeniny, nýbrž nabízejí perspektivy, které vedou člověka k sobě samému a k novému uspořádání vlastního světa.“