MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2018 březen

Libeňský most se nestal památkou

Praha – Ministerstvo kultury v únoru rozhodlo, že pražský Libeňský most z roku 1928 se nestane kulturní památkou. A to nikoli proto, že by si snad jeho architektonická a urbanistická hodnota nezasloužily ochranu, ale z důvodu velmi špatného stavebně-technického stavu. „Ministerstvo dospělo k závěru, že při nezbytné rekonstrukci mostu nemůže zůstat zachována jeho autentická hmotná podstata,“ stojí v rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo dále Praze doporučuje, aby jakožto „vyspělá kulturní evropská metropole“ na místě starého mostu postavila jeho věrnou kopii.

O zařazení Libeňského mostu inženýra Františka Mencla a architekta Pavla Janáka do seznamu památkově chráněných objektů se jednalo již v roce 2004. Most památkovým řízením ani tehdy neprošel, nicméně ministerstvo konstatovalo, že jde o „netradiční doklad architektury, spojující technické řešení s citlivě vyváženým architektonickým ztvárněním“ a ocenilo, že „masivnost a proporčnost [stavby] zdůraznil architekt P. Janák použitím výrazných kubistických forem, které nepočítaly s další sochařskou výzdobou“.

Podnět k aktuálnímu řízení o památkové ochraně Libeňského mostu podal v roce 2015 Klub Za starou Prahu. Dlouhodobě špatný stav mostní konstrukce (nebyla opravována od roku 1928!) se postupně dostal do kritického bodu a Technická správa komunikací navrhla Libeňský most zbořit a postavit nový. Vedení města tento záměr v roce 2014 schválilo. Po magistrátních volbách na podzim roku 2014 se z Libeňského mostu stává politikum: Pro jeho demolici a výstavbu nového se zasazoval Petr Dolínek (ČSSD), proti se postavila Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL, Starostové a nezávislí) a Piráti. Za zachování Janákovy stavby byla vypsána také petice, kterou iniciovali architekti a historici architektury. V roce 2016 byl rozhodnutím rady města záměr demolice mostu zastaven.

Záměr vybudovat na místě Libeňského mostu nový velkokapacitní most se v nepravidelných intervalech vrací. Opravy Janákovy stavby vázly už v době normalizace, neboť se počítalo s tím, že v souvislosti s budováním vnitřního okruhu bude nahrazena novým silničním mostem. Stavba vnitřního okruhu však byla po roce 1989 zastavena, později byly plány upraveny (tunel Blanka) a most zůstal stát. V roce 2002 jeho konstrukci citelně poškodila povodeň a developerské návrhy na radikální přestavbu mostu na sebe nenechaly dlouho čekat. 

V roce 2004 však městská rada odsouhlasila rekonstrukci původního mostu a o pět let později získala TSK i stavební povolení na jeho opravu. Na rekonstrukci však Praha nikdy neuvolnila peníze, TSK zanedbávala údržbu a most dále chátral. Žádných oprav se Libeňský most nedočkal ani poté, co byl v roce 2014 ve stavu „na zboření“. Vzhledem k tomu, že bylo zahájeno řízení o památkové ochraně, by opravné práce musely probíhat pod dohledem památkářů. A do toho se TSK ani náměstku pro dopravu Dolínkovi příliš nechtělo. V polovině ledna 2018, poté, co se zřítila lávka v Tróji, byl Libeňský most (spolu s několika pěšími lávkami) z bezpečnostních důvodů uzavřen. Do té doby zřejmě nikoho ani nenapadlo, že by nějaký most mohl skutečně spadnout.

Praha teď stojí před dalším rozhodnutím: Opravit, nebo zbořit? A pokud zbořit, jaký most postavit? Repliku, jak doporučuje ministerstvo? Rozpracovat návrh TSK z roku 2014? Vypsat architektonickou soutěž? A je to důležité rozhodnutí, především z urbanistického hlediska – Libeňský most je součástí „kaskády“ pražských klenutých mostů z první poloviny 20. století, která je charakteristickou součástí veduty města. Finanční náklady zde nehrají velkou roli, rekonstrukce i nový most by podle odhadů vyšly na zhruba stejné (velké) peníze.