MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2011 červenec - srpen

Městský dům

Novostavba na pražském Petrském náměstí

Novostavba bytového domu s tělocvičnou na Petrském náměstí v Praze, který získal letošní Grand Prix architektů, v sobě skrývá řadu aktuálních architektonických otázek. Architekt Petr Burian z ateliéru DaM se s nimi vyrovnal nepřehlédnutelným způsobem.

Nový dům obsahující tělocvičnu, malé startovací byty a podzemní garáže vyrostl na místě bývalého školního hřiště na rohu Petrského náměstí, Barvířské a Lodecké ulice. Architekty z ateliéru DaM původně oslovila Praha 1, zřizovatel Základní školy J. Gutha-Jarkovského, aby vypracovali studii jednoduché tělocvičny, kterou by školáci na rozdíl od venkovního hřiště mohli využívat po celý rok. DaM však po prostudování podkladů přišel s tím, že jde o regulérní stavební pozemek, a než stavět jen malou budovu tělocvičny, bude lepší vyplnit proluku vyšším domem, a uzavřít tak prostor Petrského náměstí. Vedení Prahy 1 s jeho návrhem souhlasilo a rozhodlo se do pater nad tělocvičnou umístit malé byty pro profese spjaté s městskou částí, především pro učitele a policisty.

Strom, petice a (ne)soutěž

Že i předválečná regulace počítala s tím, že na místě bude stát dům, bylo zřejmé nejen z archivních plánů, ale svědčí o tom i boční fasáda sousedního funkcionalistického domu na Petrském náměstí, která byla slepá, připravená na další zástavbu. Jiná situace je však za rohem, v Barvířské ulici, kde pozemek přiléhá ke školní budově z konce 19. století, jejíž boční fasáda rozhodně slepá není, naopak je v ní umístěno množství oken a novostavba nutně znamená jejich zastínění. Z urbanistického hlediska se tedy jednalo o proluku, kterou je vhodné zastavět, a vymezit tak pevněji náměstí i obě ulice, nicméně s co největším ohledem na sousední budovu školy.

Ve školní zahradě navíc stál rozložitý strom, jerlín japonský, který pro místní znamenal vítané oživení hustě zastavěné čtvrti. Obyvatelé okolních domů tak v roce 2008 sepsali petici proti plánovanému domu, kterou podepsalo na čtyři stovky lidí. Signatáři poukazovali mimo jiné na nejednoznačnost přístupu radnice k otázce městských bytů. Většinu z nich městská část privatizovala, část z nich však stále vlastní a mnohé z nich jsou prázdné. Proč tedy najednou mluví o potřebě investovat do výstavby bytů nových?

Už dva roky před tím však ateliér DaM získal zakázku na kompletní projektovou dokumentaci nového domu. Proběhlo tzv. zjednodušené podlimitní řízení, to znamená, že zadavatel (v tomto případě překvapivě stále Základní škola J. Gutha-Jarkovského) vyzve k účasti v soutěži alespoň pět firem. Kromě kanceláře DaM, která již dříve vypracovala studii stavby, se z vyzvaných ateliérů soutěže zúčastnil jen jeden zájemce.

Otázka, proč městská část nevypsala na takto velkou investici (více než 150 milionů korun) architektonickou soutěž, je zcela na místě. Právě zjednodušené podlimitní řízení je snadno manipulovatelné, a navíc si žádný soudný člověk nemůže přát, aby zakázku na projektovou dokumentaci získal někdo jiný než autor architektonické studie. Mimo jiné zde vyvstává problém s autorskými právy. Problém tedy nastává už ve chvíli, kdy je „z ruky“, bez architektonické soutěže, zadána studie.

Monolit s kapslemi

Dům podle projektu Petra Buriana byl dokončen začátkem roku 2011 a bezpochyby patří mezi nejkvalitnější příklady současné české architektury. Má výrazný koncept, je do detailu promyšlený i pečlivě realizovaný. Získal Grand Prix architektů a bylo mu věnováno několik oslavných článků. Ale právě proto stojí za kritičtější pohled a úvahu.

Stavba má sedm nadzemních a dvě podzemní podlaží – v nejnižší úrovni jsou garáže, nad nimi přes dvě podlaží vysoká tělocvična, následuje 6 pater s 33 malými byty. V úrovni parteru je také malý nebytový prostor určený ke komerčnímu pronájmu. Půdorysná skladba se odvíjí od umístění schodiště na západní straně budovy, které je v podstatě nadiktováno velkým objemem sportovního sálu. Z vertikální komunikace vstupujeme v každém patře na částečně krytou pavlač, z níž jsou vstupy do bytů orientovaných do náměstí. Krom toho jsou tu ještě na obou koncích chodby dva malé zadní trakty s byty otočenými do vnitrobloku a Barvířské ulice. Byty jsou skutečně malé, kolem 30 m², v nejvyšším poschodí jsou pak mezonetové byty zhruba dvojnásobného objemu. Jediný větší byt je určen školníkovi.

Konstrukčně se jedná o betonový stěnový monolit, který je zvenku obložený šedými sklocementovými deskami. V úrovni parteru je průsvitná fasáda ze zelenavého kopilitu (svislých skleněných dílů), která přivádí horní světlo do tělocvičny. Směrem k náměstí jsou pak skleněné výklady pro budoucí obchod či jinou provozovnu. Koncept domu je založen na tom, že na každou bytovou jednotku připadá jeden „kontejner“, který je zřetelně propsán i do fasády. Kontejnery nerespektují uliční čáru Petrského náměstí, ale drží se ulice Barvířské, která vůči náměstí svírá tupý úhel. Vůči základové hmotě domu jsou tak jednotlivé krabičky o několik stupňů pootočené a v podobě betonových arkýřů vystrkují růžky nad chodník. Konstrukčně pochopitelně nejde o skutečné „kapsle“ – jak už zaznělo, dům je monolit a kontejnerový princip je jen formální. Lze ho bezpochyby číst jako odkaz na metabolickou architekturu 60. let, ale není zcela jasné, jaký je zde k tomu důvod.

Nároží?

Toto řešení má několik důsledků, některé pozitivní, jiné už méně. Pohled z bytů je díky tomuto natočení a vysunutí orientován nikoli na protější dům, ale do středu náměstí. Dům je tak z okrajové pozice vtahován více do centra celého urbanistického souboru. Poněkud macešsky se však tento koncept chová k samotnému místu, kde stojí, jako by tam snad ani nechtěl být. Řešení nijak nevyužívá své nárožní pozice a fasáda do Lodecké a Barvířské ulice je z převážné části slepá až nevlídná. Architekt se svého konceptu téměř důsledně drží – i zde je to kontejner s čelním oknem, jeho boční strana tak zůstává plná. A přece ne tak docela. Ve spáře mezi dalším traktem jsou umístěna malá okénka, přivádějící dovnitř východní slunce.

Petr Burian hmotu domu odlehčil také tím, že některé „kontejnery“ z traktu orientovaného do náměstí vynechal. Téměř ve všech podlažích tak vznikly příjemné prostory společných lodžií, které bezprostředně navazují na pavlače. Co je dobré pro dům a jeho dispozice, však nemusí úplně dobře vyznít v urbanistickém souboru. Stavba zakončuje frontu domů na náměstí, a tak bychom na tomto místě čekali pevnou hmotu, která blok symbolicky podepře. Možná i proto mívaly nárožní domy často věže či „koruny“, a převyšovaly tak sousední budovy. Dům na rohu Petrského náměstí a Barvířské ulice však pevně nepůsobí, spíš naopak. Především v důsledku vynechání modulů v horních dvou podlažích se podobá zvětrané skále, která se pomalu rozpadá a ulamuje. Tato rozdrobená fasáda a proražená horní římsa navíc působí trochu nepatřičně i v kontextu okolních domů z 30. let minulého století, které mají pásová okna.

Jak už zaznělo, situace, do které novostavba vstupuje, není jednoduchá především kvůli bezprostřední blízkosti školní budovy. S tělocvičnou šel Petr Burian až na samou hranu pozemku, od školy je zde jen minimální odstup a oba domy spojuje krátký krček. Ve vyšších podlažích má pak škola přece jen více prostoru díky malému dvoru, kam jsou orientovány pavlače. Přesto se nelze ubránit dojmu, že se novostavba mohla ke škole chovat méně bezohledně, stačilo by navrhnout dům užší – postavit pouze trakt přiléhající k Petrskému náměstí a byty otočené do dvora vynechat. Díky tomu by navíc vnitřní schodiště, dnes velmi tmavé, získalo podstatně více přirozeného světla.

Uvnitř

Uvnitř je dům barevně rozdělen na dvě části – barevnou podzemní a přízemní a betonově šedou nadzemní. Podzemní parking, tělocvična, šatny i sprchy jsou prosvětlené jasnými barvami, jakmile však vystoupáme do bytových pater, zůstane z barevnosti jen malé oranžové kolečko s číslem patra. Jinak jen šeď v několika valérech – šedý pohledový beton, šedé sklocementové desky, tahokovem krytá pavlač, kovové zábradlí i podhledy. A do toho tmavě šedé dveře do jednotlivých bytů. Prostředí natolik neutrální, že to může být až nepříjemné.

Toto řešení bezpochyby vychází ze snahy sjednotit vnitřní prostory s vnější fasádou, ostatně díky vynechaným modulům se vnitřní (pavlač) skutečně nedá oddělit od vnějšího pláště. Oživit monochromní vnitřní prostory i fasádu by tak v budoucnu mohly právě tyto sdílené lodžie – pokud se je tedy obyvatelé naučí používat víc než jen jako kuřárnu. Potenciál rozhodně mají, je tu krásný výhled i dostatek místa třeba pro společný piknik. Dům navíc budou obývat převážně mladí lidé, kteří ještě nemají vlastní rodinu.

Samotné byty jsou vybaveny jednoduše, ale kvalitně a vkusně. Je zajištěno i dostatečné stínění a díky malým nadsvětlíkům je možné byty i příčně provětrat do pavlače. Dotaženost celé stavby do posledního detailu je skutečně výjimečná, nájemníci mají dokonce od architekta Buriana doporučeno, jaký typ závěsů si mají do bytů pořídit.

Za kolik

Když se řekne městský dům s malými startovacími byty, představíme si jednoduchou a levnou utilitární stavbu. Dům na Petrském náměstí ani jedné z těchto charakteristik neodpovídá. Vzhledem k tomu, že jde o veřejnou zakázku, nelze se otázce rozpočtu vyhnout. Náklady byly v poměru k obestavěnému prostoru skutečně dost vysoké – vyšplhaly se na 155 milionů korun včetně DPH za 9000 m³ obestavěného prostoru, tedy zhruba 17 000 Kč za m³. Ceny srovnatelných staveb se přitom pohybují na polovině až dvou třetinách této částky.

Příčin této finanční náročnosti je víc. Některé vycházejí přímo ze situace či zadání, jiné souvisejí s architektonickým řešením. Tělocvična má výšku sedm metrů, a krom přízemí tak zabírá i první podzemní podlaží – parkování (vyžaduje je vyhláška) tedy bylo nutné umístit až do druhého podzemního podlaží. Nejenže to zkomplikovalo zakládání stavby, ale auta navíc musí do garáže dopravovat výtah. Byty jsou malometrážní, to znamená výrazně komplikovanější rozvody vody a odpadu, než kdyby zde byly větší byty. Monolitický beton je jednou z nejdražších možných technologií, levné nebylo ani členění fasády do vystouplých arkýřů, o obkladu ze sklocementu ani nemluvě.

Městská část se zkrátka nechová jako běžný investor, „neoptimalizuje“ náklady, nehledá nejlevnější řešení. To má své záporné, ale i kladné stránky, každopádně to dává větší prostor, ale také odpovědnost architektovi.

Bytový dům s tělocvičnou na Petrském náměstí je pro Petra Buriana bezpochyby srdeční záležitost. Podařilo se mu udržet prvotní koncept povysunutých krabiček jednotlivých bytů až do výsledné stavby, a to včetně pečlivě provedených detailů. Stavba má nebývale sladěný interiér a exteriér, navíc přináší obyvatelům malých bytů přidanou hodnotu v podobě velkorysých společných prostor. Dům působí suverénně, má výraznou estetiku a na náměstí ho nelze přehlédnout. Jedna otázka však zůstává otevřená – je tento bezpochyby silný koncept adekvátní náplni domu, veřejné investici, a především danému místu? Já bych odpověděla, že ne tak docela.