MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 březen

Na smeťáku

Je to jedna z myšlenek, které se neodvratně vtírají při průchodu rozvalinami antických okrsků v jižní Itálii či Řecku – na konkrétní lokalitě zde příliš nezáleží, leč představme si třeba athénskou Akropoli. Totiž že procházíme ve skutečnosti jedním obrovským smetištěm a přilehlá muzea s archiváliemi, ať už se jedná o vázy, technické nástroje, umělecká díla či šperky, nejsou ničím jiným, než skládkou, shromaždištěm věcí, které ve větší či menší míře byly zahozeny, popřípadě ztroskotaly na dně moře, které, samo o sobě příznačně bez paměti, vynáší ze svých útrob nalezence v podobě fosilií, fragmentů a ohnisek paměti. To, čehož pozitivním výrazem je poměrně hojně zmiňovaná integrace antické architektury do krajiny, je v podobě archivu nalezištěm věcí, které se ponejprv musely ztratit, aby byly posléze znovu nalezeny, obohaceny o stopy katastrof, jež předcházely jejich dočasnému dějinnému exilu, ať už se jedná o požár, výbuch sopky, politické či společenské zvraty anebo třeba potopení lodi.



Uzavřený článek / Přihlašte se




Vážený uživateli, přístup k tomuto článku je umožněn
pouze předplatitelům časopisu Art+Antiques.
Přihlašovací údaje jsou zasílány společně s předplatitelskou ARTcard.