MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 březen

Národní galerie bez kustodů a příliš drahé úspory

Praha – Národní galerie byla nucena poslední únorový víkend zavřít všechny své expozice, neboť bezpečnostní agentura ABAS, pověřená od podzimu ostrahou objektů galerie, jí vypověděla v pátek 24. února s okamžitou platností smlouvu. Pro veřejnost galerie znovu otevřela v úterý 28. února. Na ostrahu expozic byly na následujících dvanáct měsíců nově najaty agentury G4S a Indus.

„Firma ABAS na zakázku nestačila a zásadně porušovala smluvní povinnosti. (…) Agentura stavěla málo lidí do služeb, což se již dříve projevilo např. opakovaným uzavřením Salmovského paláce. Jsou zdokumentovány případy nedbalosti při plnění strážních povinností (spánek na pracovišti) nebo fyzické napadení návštěvníků ostrahou. Toto jednání mělo pro agenturu i finanční dopady,“ vysvětluje vzniklou situaci na svých stránkách galerie.

Agentura ve svém tiskovém prohlášení naopak tvrdí, že k odstoupení od smlouvy „přistoupila po závažném porušování závazků ze strany Národní galerie“. V médiích se v této souvislosti objevily informace, že galerie agentuře dlužila 6 milionů korun, fakturované za listopad a prosinec. I po stažení svých pracovníků z expozic nicméně agentura dál přes víkend a v pondělí zajišťovala provoz tzv. pultu centralizované ochrany. Galerie tedy nikdy nebyla bez zabezpečení. Možnost jednostranného odstoupení od smlouvy s okamžitou platností je podle agentury zakotveno ve smlouvě, kterou vypracovalo Ministerstvo kultury.

Dočasné uzavření Národní galerie upozornilo na mnohem obecnější problém, kterým je zajištění ostrahy příspěvkových organizací Ministerstva kultury a způsob, jakým ministerstvo bezpečnostní agentury vybírá. Ostrahu všech svých příspěvkových organizací a dalších subjektů s rezortem spojených se ministerstvo před třemi lety rozhodlo řešit centrálně formou veřejné zakázky na ochranu 113 objektů ve správě 29 různých institucí. Zakázka byla rozdělena do čtyř částí podle geografické příslušnosti, přičemž každá byla soutěžena zvlášť. První část se týkala Prahy, druhá samostatně Národní galerie, třetí všech krajů na území Čech s výjimkou Pardubického kraje a Vysočiny, čtvrtá celé Moravy a Slezska spolu se zmíněnými dvěma kraji.

V prvních dvou částech zvítězila agentura ABAS ostravského podnikatele Iva Popardowského, v čtvrté části pak konzorcium čtyř firem (Securitas, Centr Group, Indus a G4S). Výsledky v třetí části nebyly ani po roce zatím oznámeny. Ve všech případech se počítalo s uzavřením smluv na dobu čtyř let. Rozsah požadovaných služeb byl v případě Národní galerie odhadován na 195 milionů korun, bez DPH. Agentura ABAS zvítězila s cenou 153 milionů korun. Podle oborového časopisu Security Magazín dokázala nabídnout o pětinu nižší cenu za hodinu práce fyzické ostrahy, než je zákonná minimální mzda.

Podle Ministerstva práce a sociálních věci, které v této věci odpovídalo na dotaz Unie soukromých bezpečnostních služeb, měla výběrová komise takovouto nabídku rozporovat a minimálně požadovat od uchazeče písemné zdůvodnění nabídnuté ceny. To se podle všeho nestalo. Ministr Daniel Herman (KDÚ-ČSL) v odpovědi na interpelaci poslance Martina Lanka (Úsvit) uvedl, že Ministerstvo práce a sociálních věcí vychází z mylného předpokladu, „že bezpečnostní služby budou poskytovány pouze osobami zaměstnanými na hlavní pracovní poměr, které nejsou zdravotně znevýhodněné.“

Nižší ceny lze teoreticky dosáhnout zaměstnáním osob se sníženou pracovní schopností. Agentura ABAS je personálně propojena se společností Preventa service, která vedele bezpečnostních a úklidových služeb a svým partnerům nabízí také možnost „efektivně vyřešit problematiku povinnosti zaměstnávat občany se změněnou pracovní schopností“. V prováděcích smlouvách s Národní galerie figuruje tato společnost vedle agentury ABAS jako jedna ze smluvních stran.

Ve své odpovědi Herman dále operoval s možností, že „dodavatel využije osoby zaměstnané na základě dohody o provedení práce“. Vzhledem k tomu, že u tzv. DPP je stanoven limit 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele, v praxi by to znamenalo, že ostraha Národní galerie by se musela každých šest až sedm týdnů kompletně obměnit. Představa vysoké fluktuace bezpečnostních pracovníků ale ministra ještě loni v lednu nikterak nepohoršovala. Po nynějším fiasku se pro ČTK vyjádřil v tom smyslu, že nabídnutá cena by neměla být jediným kritériem a zaměstnanci ostrahy by měli být schopni dodržovat určitý společenský standard.

Do loňského září zajišťovala ochranu Národní galerie společnost Securitas, s níž prodloužil smlouvu v květnu 2011, poslední den ve funkci generálního ředitele, Milan Knížák. Bez soutěže jí tehdy svěřil zakázku za více než 181 milionů korun. Svůj postup hájil tím, že bylo třeba jednat rychle, neboť agentura hrozila vypovězením smlouvy kvůli neuhrazeným pohledávám přesahujícím 26 milionů korun.