MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 leden

Nejstarší architekt

Brazilský architekt Oscar Niemeyer oslavil 15. prosince v Riu de Janeiru sté narozeniny. O jeho dobrém zdraví svědčí nejen to, že stále pracuje, ale také to, že se před rokem znovu oženil – vzal si svou šedesátiletou sekretářku. Oficiální brazilské oslavy Niemeyerova jubilejního roku začaly v den architektových 99. narozenin. Při té příležitosti byly v hlavním městě otevřeny dvě nové budovy postavené podle Niemeyerova projektu – muzeum a národní knihovna. Niemeyerova druhá vlast Francie ho před několika týdny ocenila nejvyšším státním vyznamenáním: Řádem Čestné legie.

Pro Oscara Niemeyera jsou typické velké (a také velkoryse realizované) vize spojené s jeho nezlomným komunistickým přesvědčením. Tvůrce města Brasilia vstoupil do architektury v polovině třicátých let, kdy dokončil studia architektury v Riu de Janeiru. V druhé polovině třicátých let se spolu s architektem Lucío Costou podílí na návrhu budovy ministerstva školství podle instrukcí Le Corbusiera. Začátkem 40. let je Niemeyer pověřen Juscelino Kubitschekem, starostou Belo Horizonte, aby realizoval soubor budov kolem jezera Pampulha v Riu de Janeiru. V roce 1945 vstupuje do komunistické strany. V padesátých letech expanduje Niemeyer do Evropy, jako jeden z patnácti vybraných světových architektů staví v berlínské obytné čtvrti Hansaviertel. Kromě Německa, Polska a Sovětského svazu navštěvuje také Československo (1954).

V roce 1955 je Juscelino Kubitschek zvolen prezidentem Brazílie a jeho přítel architekt se ujímá velkolepého projektu výstavby nového hlavního města – Brasilie. Během pouhých čtyř let (1957-1960) staví Niemeyer na zelené louce dnešní dominanty Brasilie: prezidentskou rezidenci, palác Alvorada, komplex Národního kongresu, budovy prezidentského úřadu, Palácio do Planalto či Nejvyšší federální soud. Niemeyer zcela opouští v té době vládnoucí pravoúhlý internacionální styl a vrhá se do mohutných plastických tvarů z betonu. Reakce jsou vyhraněné – buď kritika nebo bezmezné nadšení. Každopádně získává mezinárodní renomé a množství dalších zakázek.

Vojenský puč na sklonku 60. let nutí Niemeyera, věrného člena komunistické strany, odejít do exilu ve Francii. Katedrála v Brasilii je dokončena bez autorova dohledu. Projektuje však úspěšně dál v Evropě, ale i v africkém Alžíru. Vrhá se dokonce i do průmyslového designu. Mezi nejvýznamnější stavby tohoto období patří ústředí komunistické strany v Paříži. Centre Pompidou pořádá Niemeyerovu retrospektivní výstavu, která posléze putuje do Benátek a Florencie.

Koncem 70. let padá v Brazílii diktatura a díky všeobecné amnestii se mohou vrátit i exulanti. Niemeyer navrhuje promenádu do Ria a v polovině osmdesátých let se vrací ke svým projektům pro hlavní město. 80. léta jsou pro Niemayera obdobím triumfů: získává Pritzkerovu cenu a Brasilia je zařazena na seznam památek UNESCO. Nicméně jeho kariéra i přes pokročilý věk zdaleka nekončí – v dalších letech navrhuje například muzeum současného umění nedaleko Ria, parlament Latinské Ameriky a divadlo v Sao Paolu nebo muzeum v Brasilii. V roce 2003 je vybrán jako autor letního pavilonu Serpentine Gallery v Londýně.

V současné době pracuje Niemeyer na projektu divadla pro brazilské město Niterói a dokončuje obří sochu, kterou chce darovat kubánskému vůdci Fidelu Castrovi.