MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

červenec - srpen / 2019
Aktuální
číslo
  červenec - srpen

/ 58. Benátské bienále

/ Cesty na Měsíc (a zpět)

/ Rozhovor s Ivanem Mečlem

obsah

 

Výběr z archivu

Cover story k Boudníkově výstavě,
která se konala v roce 2007 v GHMP

Vladislav Merhaut o explosionalismu...

Recenze Boudníkovy předloňské
výstavy v Muzeu hl. města Prahy

Výstavu umělcových grafik ze sbírky
Galerie Ztichlá klika recenzoval Jiří
Bernard Krtička.

Jaká padesátá? 
Obsáhlý článek Vojtěcha Lahody k výstavě
Roky ve dnech, která se soustředila na
umění let 1945–57.
 

Není Bacon jako Bacon

„Kdyby byl Bohumil Hrabal malíř, maloval by jako Francis Bacon. Kdyby byl Francis Bacon spisovatel, psal by jako Bohumil Hrabal,“ zní motto výstavy Baconových kreseb, kterou bude od 18. května hostit pražská Galerie Gate. Slušelo by se však možná ještě dodat: „Kdyby Francis Bacon kreslil, vypadaly by jeho kresby nějak takhle.“

Výstava nazvaná Dva géniové má být vůbec první ucelenou prezentací Baconova díla v České republice. „Inspirací pro propojení děl Francise Bacona s texty Bohumila Hrabala se stal Hrabalův citát: ,Slabost je moje síla, prohra je moje vítězství, být ustrašený je moje zdatnost, být opuštěný je moje zalidněnost, zbabělost je moje bojovnost, chlípnost je moje čistota, přetvářka je můj portrét.ʻ Právě tehdy jsem si všimla, že si oba autoři byli velice podobní,“ vysvětluje koncept výstavy její iniciátorka, majitelka pražské Galerie Vernon Monika Burian Jourdan.

Bacon – jak ostatně tisková zpráva neopomíjí zdůraznit – je jedním z nejdražších autorů poválečného a současného umění. Jeho aukční rekord má hodnotu 55 milionů liber. Právě proto však samotný fakt, že je možné do Prahy zapůjčit početnou kolekci jeho děl, vybízí k ostražitosti, zvlášť po loňské zkušenosti s českobudějovickou výstavou nejdražší umělkyně Natalie Gončarové, která byla podle expertů z ruské Treťjakovské galerie plná padělků.

Na výstavě mají být k vidění velkoformátové kresby, které „pocházejí ze sbírky Cristiana Lovatelli Ravarina, italského společníka Francise Bacona z posledních let jeho života“. Jde o část z víc jak 600 kreseb, které se objevily v Itálii až po malířově smrti v roce 1992. O jejich pravosti dodnes panují pochyby. Mimo jiné proto, že sám Bacon vždy trval na tom, že nekreslí, a žádné jiné srovnatelné kresby od něj neznáme.

Otázkou, zda jde o originály, či padělky, se v letech 2003–04 zabýval italský soud. V rozsudku se podle časopisu The Art Newspaper, který se této kauze věnoval loni v prosinci, uvádí, že „nikdo nesmí prohlašovat, že kresby Francise Bacona v majetku Christiana Ravarina jsou padělky“. Rozhodující mělo být svědectví grafologa, který prohlásil signatury na kresbách za pravé, byť s dovětkem, že „s největší pravděpodobností byly podepsány pod vlivem alkoholu“.

Nadace spravující Baconovu pozůstalost se s výrokem soudu neztotožňuje. Podle ní by kresby měly být uváděny nikoliv jako originály, ale jako díla „připsaná“. Nanejvýš skeptický je i Martin Harrison, editor připravovaného Baconova souborného katalogu. Podle něj se kresby nepodobají žádným autentickým malířovým dílům, která zná. „Každý, kdo není úplně slepý, by měl mít jasno i z odstupu tří států. Je to již jen otázka pravděpodobnosti... Bacon vytvoří 600 výstavních kreseb,“ citoval jej v prosinci The Independent.

Po Baconově smrti se nezávisle na sobě objevilo několik konvolutů jeho prací na papíře. Jde však vesměs o drobné, hrubé skici, často dokonce o pouhé kresby přes fotografie a stránky vytržené z časopisů. Kresby, které budou prezentované v Praze, mají naopak charakter finálních uměleckých děl, svébytných kresebných variací na motivy a témata známá z malířových obrazů.

Otázkou pravosti Ravarinových kreseb se měl v lednu zabývat odborný seminář v londýnském Courtauldově Institutu. Na poslední chvíli byl však zrušen, kvůli obavám, že případné negativní vyznění semináře, by institut vystavilo riziku soudních žalob ze strany majitelů kreseb.