MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2019 březen

Nová díla v galerijních sbírkách v roce 2018

Patnáct oslovených sbírkotvorných institucí výtvarného umění vynaložilo v loňském roce na nákupy akvizic celkem přes 50 milionů korun. Jde o částku srovnatelnou s rokem 2017 (viz AA 3/2018). Nejdražší nákup představovala deska Mistra IW Salome s hlavou Jana Křtitele (kolem 1525) za 8,84 milionu korun, na niž Národní galerie Praha získala dotaci v rámci programu Ministerstva kultury na výkup předmětů kulturní hodnoty mimořádného významu. V rámci tohoto dotačního balíčku to byla nejvyšší udělená částka.

Také tentokrát nákupní aktivitě výrazně pomohl tzv. Akviziční fond Ministerstva kultury ČR, který funguje druhým rokem. Prostředky z něj slouží k pořízení děl mladších 50 let, a to jak designu, tak volného umění, skrze spolufinancování nákupu do výše max. 70 procent ceny. Vloni byl jeho prostřednictvím podpořen nákup 113 uměleckých děl a poskytnutá částka činila v souhrnu přibližně 15 milionů. Stejně jako v předchozím roce tyto peníze nejúspěšněji čerpalo Museum Kampa, které z fondu získalo 5,2 milionu na dofinancování nákupu 36 děl, např. nových prací Milana Grygara nebo kresby Václava Stratila z druhé poloviny 80. let.

Opakovaně připomínaným úskalím této dotace je fakt, že ji nemohou využít organizace zřizované přímo Ministerstvem kultury: „Systematické rozšiřování fondů soudobé tvorby je bohužel limitováno rozhodnutím, které zatím znemožnilo státním příspěvkovým organizacím rezortu MK čerpat dotace Akvizičního fondu na nákup současného umění (aniž by byl schválen jiný dotační mechanismus),“ připomíná hlavní kurátor Uměleckoprůmyslového musea Radim Vondráček. Ostatní finanční prostředky čerpají organizace buďto z vlastního rozpočtu, nebo formou přímých příspěvků od zřizovatelů, prakticky vždy jde ale o financování vícezdrojové.

Různé jsou i objemy peněz, s nimiž pro tento účel galerie hospodaří. Ve srovnání s ostatními nadprůměrně nakupovala NGP, a to celkem za 18,7 milionu. Vedle zmíněné malby Mistra IW představovala další zajímavou akvizici v oblasti starého umění také kopie autoportrétu Petra Brandla vzniklá pravděpodobně kolem roku 1709: „Jedná se o kvalitní dobovou kopii podle nezvěstného originálu, kterým je velmi pravděpodobně Brandlova vlastní podobizna zv. vídeňská (nezvěstná od 60. let 20. století),“ uvádí ředitel Sbírky starého umění NGP Marius Winzeler. Proveniencí byla soukromá sbírka v Bavorsku.

Další důležitou akvizicí byla akvarelová studie k obrazu Radosti (1902) Františka Kupky, zakoupená v předaukčním prodeji na květnové aukci galerie Kodl (soudě dle údajů o prostředcích poskytnutých na nákupy Národní galerii od MK ČR byla zakoupena přibližně za 2,2 milionu). Z rozpočtu organizace pak z celkové částky na nákupy pocházelo 7,611 milionů Kč.

Bezmála 8 milionů utratila Galerie hlavního města Prahy. „Nakupujeme se zřetelem na výstavní program, který je zaměřen na generaci 60. let s důrazem na konstruktivní tendence, akční umění a performance, na generaci 90. let, na současné umění konceptuálního zaměření a nastupující generaci dlouhodobě sledovanou v cyklu Start Up. Doplňujeme sbírku fotografie a nových medií, která vznikla na fundamentu rozsáhlé kolekce převzaté od Pražského domu fotografie a převzetím jeho prostor do péče GHMP,“ přibližuje akviziční politiku ředitelka Magdalena Juříková. V souladu s tím GHMP získala vedle dokumentací již klasických akcí Milana Knížáka, Petra Štembery, Jana Mlčocha nebo Vladimíra Havlíka a Tomáše Rullera také cyklus fotografií Mlčení jehňátek (1994) Markéty Othové nebo fotografickou knihu Manwomanunfinished (2001) od Hynka Alta a Alexandry Vajd. Zmínit lze také video od Zbyňka Baladrána (socio-fiction, 2005–07), trojici videí Tomáše Svobody nebo laureátské video držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého Martina Kohouta Slides (2017).

Další galerie se však mnohdy drží orientace na malbu a sochu, tak jako v případě kutnohorského GASKu (mj. Jan Kubíček, Tadeáš Kotrba), zlínské Krajské galerie výtvarného umění (např. Milada Schmidtová, Vendula Chalánková), Východočeské galerie v Pardubicích (Daniel Balabán, Ludmila Seefried-Matějková) nebo Západočeské galerie v Plzni (Viktor Karlík, schránky Zbyňka Sekala). Jihlavská Oblastní galerie Vysočiny letos nicméně založila novou podsbírku Nová média. Jistě i díky existenci Akvizičního fondu a lepší cenové dostupnosti nakupují galerie převážně současné umění.

Na spodní hranici investovaných prostředků stojí některé lokální galerie, které utrácejí méně než 400 tisíc korun. To nicméně není pravidlo. Velmi agilní byla vloni např. Galerie výtvarného umění v Ostravě: „Akvizice představují několik set položek, protože některá z děl tvoří veliké soubory, jako například práce Kateřiny Šedé Bedřichovice nad Temží, pět Společenských her Kateřiny Šedé nebo 136 fotografií cyklu Jan Merta od Lukáše Jasanského a Martina Poláka. Za mimořádnou akvizici pokládáme dílo Jána Mančušky I Turn Towards the Corner Guided by the Walls a jeho video Žena středního věku. Z dalších autorů je nezbytné zmínit Josefa Bolfa, Markétu Othovou, Alenu Kotzmanovou, Jana Šerých, Jiřího Thýna, Pavlu Sceránkovou nebo Michala Kalhouse,“ uvádí ředitel GVUO Jiří Jůza.

Případ Ostravy také ilustruje mírný posun ve způsobu nakupování děl současného umění – nákupy prostřednictvím soukromých galerií. „Stále častěji přicházejí statní instituce, což ještě před pár lety byla téměř čistá nula,“ říká Lucie Drdová z Drdova Gallery a potvrzuje to i galeristka Katcha Kastner. Od soukromých galeristů nakupují zmíněná Galerie hl. města Prahy, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Oblastní galerie Liberec i Národní galerie Praha. Podle oslovených zástupců institucí však veřejné galerie stále preferují přímý nákup od umělce. V jeho prospěch hrají i praktické důvody: „Nevýhodou takové akvizice (přes galeristu – pozn. red.) bývá navýšení ceny uměleckého díla o DPH, protože prodávající galerie je zpravidla plátce, zatímco my nejsme plátci DPH. Obdobné znevýhodnění u DPH platí i u děl získaných v zahraničí,“ uvádí ředitel OGL Jan Randáček.

Nákupy jsou v návaznosti na dlouhodobě stanovený akviziční program často uskutečňovány již s výhledem jejich uplatnění ve stálé expozici: „Snažíme se získávat ‚muzeální‘ kusy, které je možné zařazovat do stálé expozice, kterou v posledních sálech od 80. let dále pravidelně obměňujeme. Ve všech případech jde o autory, kteří ve sbírce nejsou zastoupeni,“ potvrzuje ředitel Galerie výtvarného umění v Chebu Marcel Fišer. Chebské sbírky tak vloni obohatil Ironický pomník od Stanislava Kolíbala z roku 1973, obrazy Daniela Balabána z druhé poloviny 80. let, ale i malby Hany Puchové nebo Marie Blabolilové. Nezanedbatelným způsobem nabytí uměleckých děl jsou rovněž dary, ať již jde o doplnění koupě nádavkem, nebo dar přímý, jako v případě obrazu Vladimíra Houdka, který chebské GAVU věnoval autor spolu se svým galeristou Filipem Polanským.

K nejvýraznějším donacím se pak zařadil loňský dar Josefa Koudelky: „Uměleckoprůmyslové museum převzalo první část unikátního souboru prací, které reprezentují celoživotní tvorbu tohoto mezinárodně proslulého fotografa. První část velkorysého daru, představeného veřejnosti i v úspěšné autorově retrospektivní výstavě Koudelka: Návraty v historické budově UPM, zahrnuje celkem 292 původních autorských fotografií z let 1964–2005,“ popisuje Radim Vondráček. K nejcennějším loňským akvizicím z oblasti užitého umění pak patří nábytek – rondokubistický příborník a vitrína z vily Josefa Sochora ve Dvoře Králové navržené Josefem Gočárem (1920/1921), na jejíž nákup uvolnilo Ministerstvo kultury tři miliony v rámci programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví. Dále kolekci UPM obohatil souboru loutek Ladislava Sutnara nebo geometrický koberec Marie Teinitzerové (kolem 1910). Ojedinělý byl i nákup několika fotografických prací ze 30. let, jejichž autorem je slavný avantgardní fotograf Brassai.

Za pozornost stojí významný dar, který rozšířil sbírky ústřední galerijní instituce na Slovensku. Slovenská národní galerie získala kolekci v odhadované hodnotě 3,5 milionu eur, tedy více než 89 milionů českých korun. Donace čítala více než 150 děl a sahá napříč médii i časem od maleb z poloviny 18. století (F. X. Palko, F. A. Maulbertsch) přes klasickou modernu a oceňované autory 60.–80 let. po současné umění, díla Romana Ondáka, Ilony Németh a Borise Ondreičky. Umělecká díla pocházejí ze Sbírky Linea založené Ivanem Zubaľem, která je hodnocena jako jedna z nejlepších kolekcí na Slovensku. Více o této významné donaci v aktuálním komentáři Jany Močkové na s. 9.