MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 únor

Oceněná vzpoura

Cenu Archiwebu 2006 získal architekt Martin Rajniš za nejzajímavější příspěvek do současné diskuse o moderní architektuře v ČR. „Rajniš je ledoborcem brázdícím zamrzající vody českého stavebnictví. Zvyšující se počet regulativů, normativů a subjektivních rozmarů v českém stavebnictví dostal v podobě Rajnišových domů pohlavek a snad se nad sebou zamyslí,“ komentuje redakce internetového portálu svou volbu.

Marin Rajniš, v 70. letech člen dnes už téměř legendární Školky libereckého SIALu, je jedním z autorů obchodního domu Máj na pražské Národní třídě. V 90. letech působil v D.A. Studiu, které se mimo jiné podílelo na stavbě centra Nový Smíchov. Po jeho rozpadu založil spolu s Patrikem Hoffmanem kancelář H.R.A., která se intenzivně věnovala vývoji vlastního patentovaného stavebnicového konstrukčního systému. Ten použili v projektech několika rodinných domů a částečně i v návrhu na novou poštovnu na Sněžce.

Už tady se začaly Rajnišovy konflikty s nejrůznějšími úřady přiostřovat, téměř žádný z projektů nebyl povolen. Začátkem loňského roku vyzval Rajniš v diskusním pořadu České televize mladé architekty, aby stavěli načerno, následovala přednáška s názvem Stavba a právo na vzpouru a dokumentární film Martin Rajniš – strategie svobody.

Rajniš jako architekt ale protestuje především svými stavbami: vedle své chalupy v Maxově v Jizerských horách postavil „sklad dřeva ve tvaru domu“ a jeho protestsong završila Věž Schlozberg – „sklad dřeva ve tvaru věže s kontrolním schodištěm“ –, která v létě vyrostla na nedalekém kopci. Úřady neústupně vyžadují stavební povolení, ale Martin Rajniš, který nemá ve zvyku se vzdávat, opakuje, že věž je jen sklad na výšku a že zákon stavební povolení na uložené dříví nevyžaduje. „Poženu to klidně až do Štrasburku. Jde o princip. Snažím se udržet si svou svobodu a udělat věc, kterou zákon nijak nereguluje,“ říká architekt. Jako ústupek vnímá i jakékoli návrhy na zpětnou legalizaci stavby. Tleská mu nejen Archiweb, studenti architektury a četní návštěvníci maxovské louky, ale také redakce Art&Antiques.