MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2016 říjen

Pieta Lucase Cranacha st.

V pražském Šternberském paláci je až do ledna k vidění výstava Cranach ze všech stran,  kterou připravila Olga Kotková z Národní galerie. Přes komorní rozsah výstavě nechybí objevnost ani atraktivita.

Lucas Cranach st.: Pieta, Moravská galerie v BrněLucas Cranach st.: Pieta, Moravská galerie v Brně

V intencích titulu výstava tvorbu Lucase Cranacha přibližuje divákovi z různých úhlů pohledu: vede jej do skrytých vrstev obrazu i za obraz (a to i doslova, zpřístupněním některých zadních stran) a provází jej průzkumy a jejich nejnovějšími poznatky shromážděnými v otevřené digitální výzkumné databance Cranach Digital Archive, k níž je přímo na výstavě on-line přístup.

Tento mezinárodní interdisciplinární projekt, který se od roku 2009 zaměřuje na výzkum obrazů, archiválií a literatury Lucase Cranacha staršího, jeho synů a dílny, dnes již obsahuje detailní uměleckohistorické, technické a konzervátorské údaje o 1500 obrazech přibližně ze dvou stovek světových sbírek, a je tedy pro badatele neocenitelným zdrojem poznatků a předpokladem srovnávacího studia. Data generovaná moderními průzkumnými metodami, zejména snímky provedené za pomoci infračervené kamery (a samozřejmě hvězdný projektový tým) přinášejí v řadě případů nové, respektive detailnější poznatky k pracovnímu postupu, pomáhají nicméně rovněž řešit otázky autenticity, datování či rozsahu poškození, případně zásahů do struktury obrazu či rozlišit práce provedené dílenskými spolupracovníky.

Poslední léta tedy představují z badatelského hlediska obrovský posun v možnostech zpřesnit či přehodnotit některá dosavadní připsání a objektivizovat názory a hypotézy, na nichž pracovalo několik předchozích generací historiků umění. Výstava takovýchto „pohybů“ dokládá celou řadu.

Jedním z konkrétních, na první pohled méně nápadných, avšak z hlediska vzrůstu umělecké autority obrazu nesmírně důležitých příkladů je obraz Piety ve sbírkách Moravské galerie v Brně. V kontextu děl na našem území si zasluhuje mimořádnou pozornost hned z několika důvodů. Obraz je malován na lipové desce o velikosti 63,3 × 40,6 cm, která vzhledem k charakteru okrajů víceméně zachovává původní formát. Na naše území se dostal s největší pravděpodobností sekundárně jako sběratelský předmět (jako nejstaršího prokazatelného majitele zmiňují archiválie brněnského lékaře a sběratele dr. Arnošta Karla Rincoloniho, Brno 1785–1867).

V Cranachově rozsáhlé umělecké produkci, v níž se témata obrazů opakují někdy v desítkách exemplářů, je téma Piety zcela ojedinělé. Setkáváme se pouze s blízkým tématem Oplakávání, které Cranach řešil i v grafickém médiu. Zdá se, že důvodem volby námětu bylo patrně konkrétní přání objednavatele, jak tomu alespoň napovídá poměrně nápadné umístění dvou erbů zavěšených na větvích vrby. Vzhledem k tomu, že jde o erb kurfiřtský se dvěma překříženými meči (z pozice diváka vlevo – tedy na heraldicky významnějším místě) a erb Saského vévodství, nabízí se úvaha, že práce vznikla přímo pro Fridricha III. Moudrého, pro kterého od roku 1505 malíř pracoval, případně mohla být darem pro něj.

I když pomineme ikonografické zvláštnosti (tělo Krista nespočívá v matčině klíně, nýbrž na kamenném bloku připomínajícím oltářní menzu – jako důraz na vykupitelskou roli Krista a eucharistii; motiv seschlého kmene vrby s rašícími zelenými větvemi – jako metafora starozákonní a novozákonní éry), nejde v žádném případě o rutinní sériovou práci, ale o tvůrčí nalézání adekvátního způsobu vyjádření. Tomu odpovídají i výtvarné prostředky. Pohled pod vrstvu malby prostřednictvím IRR (snímky z června 2014) ukazuje kresebnou přípravu, a umožňuje tedy nahlédnout do procesu vzniku práce.

Podkresba je provedená tekutým černým médiem a nanesena patrně štětcem. Pro tahy obličeje a rukou malíř použil špičatý štětec a méně zředěné médium. Rukopis tvoří volná podkresba a škála tenkých a širších linií, vedle hlavních kontur umělec prokreslil rovněž vnitřní formy a tahy obličeje, které vytvářejí sice relativně závazný podklad pro malbu, patrné jsou nicméně jemné odchylky jako projev určitého hledání a precizování formy v průběhu malby. To všechno jsou důležité projevy individuálního malířova stylu a současně indicie, které – na rozdíl od dílenských prací používajících propracované efektivní kolektivní metody (např. techniku pauzování, šablony, mřížky atd.) – podporují připsání přímo Lucasi Cranachovi staršímu.

Že máme před sebou expresivní ranou práci cca z období let 1510–1512/15 (nejranější na našem území!), dokládá nejen ještě živá zkušenost z umělcova vídeňského období (1501–1503), ale zejména čerstvá nizozemská inspirace především obrazy Gerarda Davida, který Pietu maloval hned v několika příbuzných variantách. S nimi se Cranach jistě seznámil na své cestě do Nizozemí v roce 1508 a během svého pobytu v dvorském prostředí Markéty Rakouské v Mechelenu, kam byl vyslán namalovat podobiznu budoucího císaře Karla V. Obraz, který tedy v předchozích textech a katalozích vesměs figuroval pod opatrným „Lucas Cranach a dílna“, získal díky moderním vědeckým metodám silnou technologickou podporu pro připsání přímo ruce Lucase Cranacha staršího.