MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2013 prosinec - leden

Platit, či neplatit?

Moravská galerie v Brně od začátku prosince zrušila vstupné do svých stálých expozic. Rušit vstupné v době všeobecných úspor se může zdát jako bláznovství. Z čeho chce galerie pokrýt výpadek ve svém příjmu?

„Kdybyste chodil do Vinohradského divadla zadarmo, tak to bude stát magistrát 35 milionů ročně, takže to je docela dost peněz,“ prohlásil k otázce bezplatného vstupného v předvolební debatě o kultuře, kterou pořádal Českým rozhlas, kandidát na ministra kultury za hnutí ANO Martin Stropnický. Zástupce TOP 09, třiatřicetiletý poslanec Stanislav Pelčák celý koncept bezplatného vstupného rovnou odbyl jako komunistický výmysl.

Stropnický své přirovnání zjevně příliš nepromyslel, neboť obdobou divadelního představení v případě muzea není stálá expozice, ale výstava. Koncept bezplatného vstupného stojí na úvaze, že pokud lidé budou mít stálé expozice zdarma, na vstupném na výstavy se vybere víc. Dá se předpokládat, že budou případně ochotni zaplatit i vyšší částku než dosud, hlavně však by jich mohlo přijít víc. Nemluvě o možném výnosu z dobrovolného vstupného. Druhá věc je, že současný příjem ze vstupného do stálých expozic nebude pro řadu institucí nijak zásadní. V případě Moravské galerie to dělá jen asi 120 tisíc ročně (!).

Ve prospěch bezplatného vstupného však lze argumentovat i obecněji, a to zleva i zprava politického spektra. Pravicový, či konzervativní argument zní – proč bych měl znovu platit za něco, co jsem už zaplatil ze svých daní? Řeč je o volném vstupu do muzeí zřizovaných státem, která opatrují sbírky, jichž jsme všichni coby jeho občané spoluvlastníky. Proč bych měl tedy platit za vstup, když se chci jít podívat na „svůj“ obraz či sochu?

Levicový argument vychází z úvahy, že vstupné je pro méně majetné diskriminující a z muzeí a galerií se stává exkluzivní zábava pro bohatší a vzdělanější publikum. Negativně to svého času formuloval Vladimír Špidla, když na otázku, proč mají bohatší lidé platit vyšší daně, odpověděl: „Tito lidé také obvykle mají různé kulturní zájmy typu muzeí.“ Liberál by se pak v této situaci měl snažit o takové změny, aby ke kulturnímu bohatství měli přístup nejen privilegované elity. Zrušení vstupného sice není všelékem, ale může pomoct.

Ministerstvo kultury ve svém odporu zaujalo ještě jinou strategii. Neargumentuje ideologicky, ani ekonomicky, ale hlavně byrokraticky. Jak si galerie vůbec dovoluje něco měnit bez našeho schválení?! Doufejme, že Moravská galerie své rozhodnutí ustojí a že brzy budou jejího příkladu následovat i další instituce.