MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 březen

Poezie pro každý den

V posledních týdnech připravujeme k vydání další číslo časopisu Zlatý řez, tentokrát na téma Mediální fasáda. Dvacáté deváté číslo Zlatého řezu vyjde 13. března a večer bude představeno v kině Světozor v souvislosti s přednáškou berlínského architekta Jana Edlera, kterou pořádá Centrum pro umění a nové technologie CIANT.

Jan Edler spolu se svým bratrem Timem založil kancelář s názvem realities:united, která se věnuje architektonickým projektům využívající nová média a informační technologie. Bratry Edlerovy zajímá komunikační potenciál architektury, možnosti animace jejího exteriéru a interaktivita. Proslulý Kunsthaus v Grazu, modravé UFO od Petera Cooka a Colina Fourniera, se pyšní proměnlivým světelným pláštěm právě díky realities:united. Ti navrhli pro budovu dvojitou fasádu s rastrem kruhových zářivek, které jsou jednotlivě ovladatelné a chovají se v podstatě jako pixely na obrazovce: vypnuto/zapnuto. Fasáda budovy se tak proměňuje v obří monitor připomínající dřevní časy počítačů svým ultranízkým rozlišením. V měřítku architektury a města to ale funguje velmi dobře, modrozelená organicky tvarovaná obrazovka je vizuálně přívětivější a méně agresivní než řádově dražší LED monitor. V Česku máme zatím mediální fasády méně technicky sofistikované, ale neméně působivé. Pro mě osobně je pořád nádherný plášť Zlatého Anděla od Jeana Nouvela v Praze na Smíchově: úryvky poezie a filmový anděl na rušné křižovatce u zastávky tramvaje jsou právě tím, co může dodávat současnému domu ve městě symbolickou kvalitu a přesah za běžné provozní zřetele.

Když jsme u té poezie v každodenním životě, tak musím vřele doporučit návštěvu výstavy japonského fotografa Shomeie Tomatsua v Galerii Rudolfinum. Tomatsu je vlastně dokumentarista, ale náměty svých snímků povyšuje do nadčasové roviny tím, že jim dokáže dodat jakousi abstrahovanou polohu krásy. Jeho fotografie nejsou nikdy doslovné, víc toho obsahují vskrytu než na povrchu. Jsou to opravdové kresby světlem a přitom vypovídají velmi mnoho o poválečném Japonsku a o tom, jak se vyrovnávalo s kulturním šokem modernizace a amerikanizace po válečné porážce. Pro většinu Evropanů (nejsou-li právě japanology) je to velmi objevný pohled na opačnou stranu zeměkoule.