MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

prosinec - leden / 2019
Aktuální
číslo
  prosinec - leden

/ Staří mistři v Praze

/ Estetika astronomickej fotografie

/ Kontext

/ Rozhovor s Michaelem Bělickým

obsah

 

Výběr z archivu

Rozhovor s Milanem Grygarem
Na okraj výstavy v Národní galerii,
AA 2009/01

Rozhovor s Josefe Bolfem
Na okraj výstavy v Národní galerii,
AA 2009/05

Rozhovor s Danielem Pitínem
Na okraj výstavy v Galerii Rudolfinum,
AA 2016/02

Před sto lety

Pro Oskara Kokoschku ten rok nezačal šťastně. V lednu nastoupil základní vojenský trénink u elitního 15. pluku dragounů, do kterého se dostal díky přímluvě Adolfa Loose. Přihlásil se dobrovolně, údajně však vyprovokován svou milovanou Almou, která jejich vztah o pár měsíců dřív ukončila. Koně a parádní uniformu si pořídil za peníze, které utržil z prodeje svého mistrovského obrazu Větrná nevěsta (dnes ve sbírkách Kunstmusea v Basileji), jenž pro ni v předchozím roce namaloval.

Oskar Kokoschka: Větrná nevěsta / 1913-14 / Kunstmuseum Basel

„Oskar Kokoschka je od začátku války na vojně. Je tam vystaven nenáviděnému drilu a velmi trpí. Často píše a neví, jak velmi jsem se mu odcizila. Do armády se nehodí a je mi ho strašně líto. A ti hloupí cvoci nemají právo dělat si z něj legraci,“ zapsala si do deníku lakonicky Alma. Vdova po Gustavu Mahlerovi, múza a osudová žena mnoha mužů Vídně přelomu století i celé tehdejší střední Evropy, v té době již žila svým novým vztahem k architektu Waltru Gropiovi.

V únoru 1915 za ním jede do Berlína a stráví spolu několik dní. „Víno i prostředí nám zvedaly náladu, umocňovaly naše city, a vědomí, že se loučíme, konalo své. Doprovodila jsem ho na nádraží a tam ho to natolik přemohlo, že mne najednou vtáhl do rozjíždějícího se vlaku a já s ním chtíc nechtíc musela odjet do Hannoveru. Musím však říci, že se mi to velmi líbilo… Druhý den jsem se vrátila do Berlína,“ zapsala si.

V polovině srpna se Alma za Gropiuse provdá a Kokoschka je o jedenáct dní později zraněn na frontě v Haliči. Při útoku jej zasáhne kulka z kulometu do hlavy a skončí na zemi pod svým mrtvým koněm. Postupující kozáci dobíjející zraněné jej pak ještě bodnou bajonetem do prsou. Zázrakem přežije a nastoupí dlouhou rekonvalescenci. Ze vztahu s Almou se však vzpamatovává ještě na začátku 20. let, kdy žije v Drážďanech s loutkou v životní velikosti, kterou si nechal vyrobit, aby mu připomínala jeho milou. „Konečně mne měl tam, kde mě vždy chtěl mít – jako povolný nástroj bez vlastní vůle ve svých rukou. Ve velkoryse pojatém obraze Větrná nevěsta mne namaloval v bouři a velkém vlnobití, důvěřivě přitulenou k němu a čekající pomoc od něj,“ napsala později Alma.

Po nástupu nacistů k moci je Kokoschka označen za „zvrhlého umělce“ a donucen k emigraci. Díky intervenci prezidenta Masaryka, kterého v roce 1935 portrétuje, získává československý pas. V Praze, kde ve 30. letech opakovaně pobývá, potkává také svou budoucí manželku Oldu (výstava Kokoschka a Praha bude od 20. února k vidění ve Veletržním paláci). O Almě pak ve své biografii napíše: „Ještě dlouhá léta mi dělalo potěšení občas prohrábnout popel vychladlé vášně – napsat dopis, poslat telegram či květiny…“