MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2016 září

Pro galerii nevhodné

Když na jaře roku 1925 Moderní galerie otevřela svou stálou expozici ve Wiehlově pavilonu na pražském Výstavišti, paradoxně v ní chyběl jeden z nejdražších obrazů v jejím opatrování, autoportrét celníka Rousseaua, který stát zakoupil v rámci velkého nákupu francouzského umění o dva roky dříve.

Československá vláda v květnu 1923 uvolnila 5 milionů korun na nákup uměleckých děl z výstavy Francouzské umění XIX. a XX. století, která tentýž měsíc začínala v Obecním domě a kterou připravil SVU Mánes. Motivace tohoto velkorysého nákup, jak píše ve své knize Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939 Nikolaj Savický, nebyla zdaleka jen kulturní, ale stejnou, či dokonce větší měrou také politická a mezinárodně-diplomatická.

Díla měla vybrat odborná komise, jejímiž členy byli jak zástupci konzervativní Moderní galerie, tak propagátoři moderních směrů z Mánesu a ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění a teoretik kubismu Vincenc Kramář. Dřív než byly vyřízeny všechny formální náležitosti, začal Kramář  nakupovat na vlastní pěst. Z prostředků Obrazárny zakoupil Rousseauovu podobiznu a dva Picassovy obrazy, u kterých si byl jist, že by komisí neprošly. Za Rousseaův autoportrét zaplatil více než 310 tisíc korun, což byla druhá až třetí nejvyšší cena celého nákupu. Ministerstvo školství a národní osvěty, které akci koordinovalo, pak mělo hodně co dělat, aby Kramářův svévolný postup zamaskovalo a zpětně legitimizovalo. Formální nejasnosti ohledně okolností nabytí díla však byly jen zástupným problémem, obraz na výstavě chyběl hlavně proto, že vedení Moderní galerie pochybovalo o umělecké hodnotě Rousseauova díla.

Galerie byla za svůj postup hojně kritizována a nakonec v létě roku 1929 rezignovala. „Konečně jsme se toho dočkali – pozoruhodná a slavná vlastní podobizna celníka Rousseaua, jedna z nejlepších akvisicí naší Moderní galerie opustila zákoutí skladiště, aby ve vší tichosti byla zavěšena ve výstavních síních galerie,“ napsaly tehdy Lidové noviny. Praha se tak po Moskvě stala teprve druhým místem, kde byl Rousseaua zařazen do stálé muzejní expozice. Paříž na to čekala ještě dalších osm let. Teprve v roce 1936 Louvre po několikaletém váhání přijal darem malířův obraz Zaklínačka hadů, který se dnes nachází ve sbírce Museé dʼOrsay. Na plakátu aktuální výstavy tvoří džungle z tohoto obrazu pozadí malířova pražského autoportrétu. Samotná zaklínačka někam zmizela.