MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 březen

RE: Budoucnost muzea českých Němců opět nejistá

Časopis art+antiques otiskl ve svém prosincové čísle článek o odvolání Blanky Mouralové z čela obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum, který obsahuje řadu nepřesností a svým vyzněním poškozuje dobré jméno Společnosti pro dějiny Němců v Čechách, jejímž jsem členem, i Collegia Bohemica, jehož jsem ředitelem.

Důvodem mojí reakce je především tvrzení, že k odvolání Mouralové přispěl odpor části místní veřejnosti k zamýšlené podobě expozice, která byla kritizována jako málo „pročeská“. K tomu autorka článku píše: „Hlavním kritikem dosavadní ředitelky byl člen dozorčí rady Collegia Bohemica, právník Jaroslav Kuba (mimo jiné kandidát do senátu za antisemitskou stranu A. B. Bartoše), který se současně angažuje v ústecké Společnosti pro dějiny Němců v Čechách, která se staví do role interpreta, až arbitra prezentace dějin německo-české historie“. Fakta jsou jiná: Jaroslav Kuba byl členem dozorčí rady od října 2013 do března 2015, od té doby nemá na dění v Collegiu Bohemicu žádný vliv, a na odvolání Mouralové se tedy nemohl jakkoli podílet. Za druhé, Kuba neměl nikdy nic společného se Společností pro dějiny Němců v Čechách, nikdy nebyl jejím členem ani se nezúčastnil žádné její akce. Společnost podporuje již od 90. let vědeckou historickou práci, která je zaměřena na poznání dějin Němců v Čechách a na dějiny česko-německých vztahů. Sídlí v Ústí nad Labem, ale jejími členy jsou historici z celého Česka, jakož i z Německa a Rakouska. Její předsedkyní je dlouholetá členka Česko-německé komise historiků Kristina Kaiserová. Stavět Společnost do souvislosti s českým šovinismem nebo dokonce antisemitismem je zcela absurdní a pro členy Společnosti urážlivé.

V poslední části článku se uvádí: „Členem Společnosti je i nový ředitel Okurka. Finální realizace expozice (…) tak má být v rukou ředitele, který nesouhlasí s její zamýšlenou podobou.“ Ve skutečnosti jsem se na konceptu výstavy jako člen pracovní skupiny od začátku aktivně podílel a nemám důvod, proč s její zamýšlenou podobou nesouhlasit. Tématu dějin Němců v českých zemích jsem se dříve věnoval jako kurátor výstav Zapomenutí hrdinové, která se zabývala německými odpůrci nacismu z českých zemí, nebo Tenkrát na severozápadě, která se kriticky zabývala rokem 1945 v severozápadních Čechách, mj. odsunem Němců, ústeckým masakrem nebo okolnostmi osídlování pohraničí. Celá teze je postavena pouze na mylné domněnce, že členem Společnosti pro dějiny Němců v Čechách je spolu se mnou i J. Kuba.

Jsem přesvědčen o tom, že odvoláním ředitelky Mouralové není dokončení expozice o dějinách Němců v českých zemích ohroženo. Naopak, zlepšením komunikace ředitele se správní a dozorčí radou nebo s Muzeem města Ústí nad Labem, s nímž Collegium Bohemicum sdílí budovu, se daří společnost stabilizovat a vrátit jí důvěru zakladatelů. To je základní podmínka k tomu, aby se Collegium Bohemicum po dlouhé krizi mohlo začít opět rozvíjet, aby získalo dlouhodobou perspektivu a v krátkodobém horizontu splnilo svůj hlavní současný cíl, jímž je realizace expozice Naši Němci podle již hotového projektu.