MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2011 duben

Re: Nová ředitelka GASKu

Art+Antiques v minulém čísle informoval o jmenování paní Jany Šorfové do čela Galerie v Kutné Hoře. Jelikož v článku bylo zmíněno i Museum Kampa, kde paní Šorfová do loňského roku působila, ráda bych některá tvrzení uvedla na pravou míru.

Paní Šorfová pracovala na pozici ředitelky Nadace Jana a Medy Mládkových, čili žasnu, jak ji mohlo napadnout dělat v našem Museu výstavy. Vždy jsem výstavy vybírala a instalovala osobně. Pokud jde o výstavu Amadea Modiglianiho, k té bych chtěla poznamenat, že mělo jít o první výstavu v našem muzeu organizovanou soukromou osobou. Veškeré naše ostatní výstavy byly organizovány ze sbírek významných českých a světových muzeí, jejichž ředitelé jsou mými přáteli a mají ke mně důvěru (např. Muzeum města Paříže – Suzanne Pagé, Státní muzeum Bonn – Dieter Ronte a další). Společnost Vernon přišla s nabídkou, že se zná s Modiglianiho vnučkou, a tudíž může zorganizovat zápůjčky pro výstavu. Podepsali jsme smlouvu o spolupráci, kde je ujednáno, že Vernon financuje dopravu a pojištění děl. Když jsem se dozvěděla, že Vernon na výstavu za velice podivných okolností dostal od magistrátu grant 1,45 milionu korun, požadovala jsem úplný seznam sponzorů. V tu chvíli Vernon proti smlouvě začal vyjednávat o nebývalých finančních nárocích od Musea a vyhrožovat, že pokud nedojde ke spolufinancování výstavy Museem a nedostane podíl na vstupném, přesune výstavu jinam. Já jsem tento tlak logicky neakceptovala. Nebyl také splněn můj požadavek na soupis vystavených prací s ověřením pravosti. Bylo proto bezpředmětné o výstavě za těchto okolností dále uvažovat. Výstavu tedy Vernon přesunul do Obecního domu.

Výpověď, kterou dostala loni v květnu, paní Šorfová vysvětluje „ponorkovou nemocí“ mezi námi dvěma. Lidsky chápu, co se stalo. Paní Šorfovou jsem uvedla do společenského a uměleckého života v Praze. Za mé nepřítomnosti a přes můj zákaz zorganizovala v Museu výstavu, která se koncepčně vymyká našemu trendu. Měla jsem k ní plnou důvěru, kterou zneužila ve svůj prospěch. Jednoho dne, kdy jsem si uvědomila, že nemůžeme takto pokračovat, jsem paní Šorfovou propustila a vykázala z Musea – kopírujíc způsob, kterýmž vyhodila několik děvčat, které mně byly lidsky a odborně velmi blízké. Ex post se dozvídám, že paní Šorfová o mně prohlašovala, že jsem ve svých letech nezpůsobilá pracovat, a také se dozvídám o finančních ztrátách v hospodaření Nadace za rok 2009. Je to pro mne velké zklamání, ale čím dál více jsem přesvědčena o správnosti svého rozhodnutí.