MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2010 leden

Rekonstrukce Mánesa

Praha – Nadace českého výtvarného umění představila v půlce prosince plány na rekonstrukci výstavní síně Mánes, která by měla začít v červnu. Za reálný termín dokončení považuje předseda nadace Martin Pavala jaro 2012. Celá rekonstrukce by podle něj měla přijít na 100 milionů korun. „Třetinu, možná polovinu pokryje nadace z vlastních prostředků, pro zbytek hledáme spoluinvestory, sponzory a dárce,“ říká Pavala.

Projekt rekonstrukce byl bez soutěže svěřen pražskému architektonickému ateliéru HMA. Ten přitom nemá zkušenosti s rekonstrukcemi památkově chráněných objektů ani se nemůže pochlubit výraznější realizací, která by fungovala jako jednoznačná reference. Ateliér byl vybrán nadací na základě předložené provozně dispoziční studie. „Oslovili jsme loni tři ateliéry, od dvou jsme dostali studie. Pak jsme se obrátili na architektonické kapacity a chtěli jsme, aby nám je pomohli posoudit. Setkali jsme se i s dost ostrým odmítnutím, a tak jsme si museli poradit sami,“ vysvětluje Pavala. Na otázku, proč nadace nevypsala řádnou architektonickou soutěž, odpovídá: „Jsme soukromý subjekt, nejsme povinni dělat soutěže.“

Hlavní dispoziční změnou, ke které by při rekonstrukci mělo dojít, bude zrušení nepůvodního schodiště mezi horní a spodní částí výstavního prostoru. „Vyšli jsme z původních projektů Otakara Novotného. Naší snahou je očistit budovu Mánesa od nánosů pozdějších rekonstrukcí. Především to bude znamenat obnovení Francouzské restaurace ve spodním podlaží,“ vysvětluje Robert Hofman z HMA. Ve spodní části by vedle restaurace měl vzniknout nový multifunkční sál. Pro výstavní účely tak bude v budoucnu sloužit výhradně horní patro. S komerčním využitím se kromě restaurace počítá pouze u prostor přiléhajících k rampě od nábřeží ke Štítkovské věži, kde je dnes provozní zázemí výstavní síně.

Podle Pavaly by se Mánes měl po rekonstrukci stát špičkovou kunsthalle s mezinárodním programem. Dosavadní praxe, kdy byl výstavní prostor nabízen k pronájmu za zhruba 250 tisíc korun měsíčně a nadace zcela rezignovala na vlastní program, by měla skončit. Otázka, zda po rekonstrukci bude mít Mánes vlastního kurátora, je ale podle Pavaly poněkud předčasná: „Předpokládám, že ano, ale zatím jsme s nikým nejednali. Pronájmy by každopádně měly přestat.“

Současně s projektem rekonstrukce nadace představila také své nové logo, které by mělo být společné pro ni i pro výstavní síň. Jde o zjednodušenou kombinaci písmen M a N v černém čtverci. Nové logo vychází z písma použitého v neonovém nápisu na fasádě budovy. Autorem návrhu je grafické studio Aleše Najbrta ve spolupráci s designérem písem Tomášem Brousilem.

Na tiskové konferenci, na které Nadace představila své další plány, vystoupil také starosta Spolku výtvarných umělců Mánes Jiří T. Kotalík, který byl přítomen v publiku. SVU Mánes se hlásí k prvorepublikové tradici spolku a na budovu, kterou toto sdružení vlastními náklady vybudovalo, si činí nárok. „Domníváme se, že je nejvyšší čas tuto křivdu politickým rozhodnutím napravit, a tím zajistit návrat SVU Mánes do jeho sídla,“ přečetl Kotalík předem připravené prohlášení. Konkrétní plány nadace nijak nekomentoval.

Spor mezi nadací a spolkem trvá již od 90. let. Soud však nároky spolku na budovu Mánesa již v minulosti odmítl. Restituční zákony totiž neumožňují vydávání majetku spolkům a sdružením, s výjimkou církví a politických stran. Nadace, která vznikla transformací totalitního Českého fondu výtvarných umění, je tak z pohledu českého práva legitimním vlastníkem budovy Mánesa. Podle Pavaly jsou nároky SVU Mánes neoprávněné i proto, že tehdejší vůdčí představitelé spolku, který byl v roce 1956 státními orgány rozpuštěn, se podle něj aktivně podíleli na činnosti Fondu. „Pokud byl Mánes někým ukraden, tak jedině samotnými členy Mánesa, kteří v této budově i v 50. letech dál zůstali sedět a jen si vyměnili visačky na dveřích,“ prohlásil v reakci na Kotalíkovo vystoupení Pavala.

Mánes byl postaven v roce 1930 podle projektu Otakara Novotného, jednoho z prvních žáků Jana Kotěry. Je obecně považován za jeden z nejkrásnějších výstavních prostorů v Praze. Po technologické a provozní stránce však již nesplňuje současné nároky. Absence jasné výstavní politiky ze strany nadace v posledních deseti patnácti letech navíc vedla k naprosté ztrátě renomé. Nadace byla dokonce podezírána, že po rekonstrukci se výstavní síň má změnit například v autosalon. Představené plány nic takového nenaznačují. Dosavadní činnost nadace i způsob zadání rekonstrukce však příliš důvěry nevzbuzují.