MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

říjen / 2019
Aktuální
číslo
  říjen

/ Malíř Paul Gebauer

/ Světové muzeum Vojty Náprstka

/ Rozhovor s Adélou Babanovou

obsah

 

Výběr z archivu

Rozhovor s Milanem Grygarem
Na okraj výstavy v Národní galerii,
AA 2009/01

Rozhovor s Josefe Bolfem
Na okraj výstavy v Národní galerii,
AA 2009/05

Rozhovor s Danielem Pitínem
Na okraj výstavy v Galerii Rudolfinum,
AA 2016/02

Rembrandt navždy

Po šestačtyřiceti letech výzkumu letos v říjnu konečně vyšel finální, šestý svazek korpusu Rembrandtova díla. Z původních záměrů a ambicí tzv. Rembrandt Research Project (RRP), který měl jednou provždy rozhodnout, které Rembrandtovy obrazy jsou mistrovými vlastnoručními díly a které dílenskými pracemi, však mnoho nezůstalo.

Rembrandt: Židovská nevěsta / kolem 1667 / Rijksmuseum, Amsterdam

Zmatek v atribuci přetrvává, k některým obrazům se RRP v průběhu let vyjadřoval opakovaně a pokaždé jinak. Přesto nebyl projekt zbytečný. Nejen, že o Rembrandtovi toho díky RRP víme víc než dřív, ale šlo i o důležitou metodologickou lekci – limity našeho poznání nejsou podmíněny jen našimi technickými možnostmi, ale hlavně tím, jaké otázky si klademe.

RRP zahájil svou činnost v roce 1968 z iniciativy nizozemské akademie věd. Pětice vědců, mezi nimi i tehdy třicetiletý Ernst van de Wetering, měla prozkoumat veškerá malířova známá díla a vydat k nim kvalifikované stanovisko. Do konce 80. let vyšly tři svazky korpusu mapující Rembrandtovu tvorbu z let 1625 až 1634. Ze zhruba 400 známých malířových obrazů jich RRP jako mistrovy autentické práce akceptoval jen 280. Asi nejslavnější „obětí deatribuce“ byl obraz Muž se zlatou přilbou v berlínské Gemäldegalerie, kdysi považovaný za nejcharakterističtější ukázku Rembrandtova malířského mistrovství.

V roce 1993 se původní výzkumný tým rozpadl a RRP se změnil z týmového výzkumu v osobní badatelský projekt již zmiňovaného Ernsta van de Wetering. Pod jeho vedením vyšly další dva svazky, ve kterých chronologii nahradilo tematické dělení, první se soustředil na malířovy autoportréty, druhý na historické scény menších formátů. V nyní vydaném závěrečném svazku van de Wetering předkládá kompletní přehled všech obrazů, která považuje za autentické Rembrandty. Dopočítal se 340, mezi nimi jsou i čtyři desítky prací, které RRP v 80. letech odmítl.

Hlavním problémem RRP nebyl rozsah úkolu, který si vytyčil, ale dogmatický koncept autorství neodpovídající realitě Rembrandtovy doby. Na konci 60. let se mohlo zdát, že autorská atribuce je jen otázkou dostatku technologických dat. Dnes však víme, že malíř občas signoval i práce svých žáků a že rozpoznat jednotlivé ruce, které obraz malovaly, nejen že není vždy možné, ale hlavně není tím rozhodujícím, co určuje kvalitu a význam obrazu.

Finální svazek shrnující závěry RRP stojí 1199 eur. Návštěvu amsterodamského Rijksmusea, které opatruje nejrozsáhlejší sbírku Rembrandtových děl, či londýnské Národní galerie, která do 18. ledna hostí reprezentativní výstavu mistrových pozdních prací z let 1659–1669, lze pořídit mnohem levněji.