MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 říjen

Roubík a Snøhetta

Říjen v Galerii Jaroslava Fragnera patří retrospektivní výstavě loni zesnulého architekta Martina Roubíka.

Přiblíží nejen jeho architektonickou práci, ale i nevšední životní příběh. Druhá část výstavy představuje současnou práci ateliéru Snøhetta a také činnost galerie Rom a nakladatelství Arfo, které Roubík spoluzakládal po své emigraci do Norska.

Martin Roubík (*1949) do všeho vstupoval se sobě vlastní razancí a energií. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale v roce 1971 byl ze školy z politických důvodů vyloučen. Kvůli incidentu při dokumentování prvních voleb po srpnové invazi byl krátce vězněn, před opakovaným soudním procesem se mu však podařilo odjet do Norska. V Oslu pokračoval ve studiu na Vysoké škole architektury, později pracoval v ateliéru Lund og Slaatto, hodně cestoval. V roce 1989 založil s několika kolegy ateliér Snøhetta (v překladu Sněžka) a až do roku 1999 byl partnerem ateliéru. Snøhetta se prosadila zejména díky vítězství v mezinárodní soutěži na budovu nové knihovny v Alexandrii. Dnes patří ateliér mezi světovou architektonickou špičku, za budovu Norské národní opery a baletu v Oslu získala cenu Miese van der Rohe.

Martin Roubík byl nepřehlédnutelný i poté, co se vrátil do Česka. V roce 2003 získal spolu s Reginou Loukotovou čestné uznání v silně obsazené mezinárodní soutěži na Velké egyptské muzeum v Káhiře. Několik let také vedl architektonický ateliér na ČVUT, po neshodách s vedením školy však odešel a ucházel se o místo děkana na liberecké FA TUL. Přestože byl akademickým senátem dokonce dvakrát zvolen, rektor jej do funkce odmítl jmenovat. V posledních měsících života pak Roubík veřejně vystupoval jako kritik průběhu soutěže na novou budovu Národní knihovny.