MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2010 leden

Rozpačitá NG 333

Praha – Národní galerie a Skupina ČEZ 3. prosince málem neudělily Cenu NG 333, určenou mladým umělcům. Její laureát Petr Bařinka se totiž nedostavil na slavnostní předávání. Objevil se až na tiskové konferenci, kde ocenění komentoval výrokem: „Když jsem tu cenu dostal, tak jsem ji nevrátil.“

Porota ocenila třicetiletého Bařinku za instalaci The End (Konec), kterou považuje za „vtipné, vizuálně atraktivní a technicky zvládnuté dílo“. Ve své vítězné práci, kterou si zájemci mohou v Národní galerii prohlédnout do konce února, autor spojil apokalyptickou nástěnnou malbu se svítícím kuželem a závěsným plyšovým objektem.

Až na nepřítomnost laureáta mělo předávání formu dokonalého rituálu. Proslovy byly téměř totožné jako v předchozích dvou ročnících. Ředitel mecenášské společnosti Securitas Michal Kuník opět prohlásil, že čím více umělců, tím více děl, které jeho firma může hlídat. Ředitel Národní galerie Milan Knížák znovu zopakoval, jak je cena báječná, a ředitel sbírky moderního a současného umění Tomáš Vlček mluvil jako obvykle o žánrové rozmanitosti přihlášených děl.

Přesto se ve 3. ročníku Ceny NG 333 objevily přinejmenším dvě novinky. Milan Knížák poprvé neusedl v porotě a Národní galerie premiérově uspořádala v přízemí Veletržního paláce výstavu „odmítnutých umělců“. Jde o přehlídku děl, která byla komisí vyřazena většinou hned v prvním kole výběru.

„Jsou to tedy díla v jistém smyslu neviditelná, protože jsou na první pohled nezařaditelná,“ uvádí NG ve svém tiskovém materiálu. „Odborník zabývající se uměním jim nevěnuje pozornost, neboť nesplňují jeho vyhraněné požadavky a jasná očekávání. Právě tím jsou však díla možná výjimečná.“

Přes podané vysvětlení zůstává důvod výstavy nejasný. Mezi „nezařaditelnými“ díly se objevuje například práce Knížákova žáka Jana Synka, kterého porota loni neproblematicky zařadila mezi finalisty ceny. Synkův propad z 5. patra Veletržního paláce do přízemí vzbuzuje pochybnosti o smyslu celé přehlídky.

Salon odmítnutých je však možné vyložit jako další příklad osvědčené taktiky Národní galerie – nahrazení kvality kvantitou. Místo jedné výstavy probíhají výstavy dvě, čímž se vytváří zdání aktivity. Toto zdání zakrývá fakt, že se tu nic podstatného neděje a výsledky Ceny NG 333 zajímají, soudě podle publika, pouze příbuzné finalistů.

Cenu Národní galerie si mladí umělci mezi sebou rozhodně nezávidí tak jako Cenu Jindřicha Chalupeckého. Spíše ji nevracejí, jak doslova uvedl poslední laureát. Držitel NG 333 má totiž jisté zastoupení ve sbírce moderního a současného umění a šek na 333 „nikoli stříbrných stříkaček“, jak vždy opakuje ředitel instituce, ale 333 tisíc korun.

Kromě Ceny NG 333 mohou dnes mladí umělci v České republice získat několik hůře dotovaných, ale prestižnějších ocenění. Ať už jde o zmíněnou Chalupeckého cenu, Essl Award, Cenu kritiky, klatovskou Cenu Start Point, nebo ocenění spojená se Zlínským salonem mladých: Cenu Václava Chada a Cenu Igora Kalného.