MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

listopad / 2018
Aktuální
číslo
  listopad

/ Umění meziválečného Ostravska

/ Rozhovor s Petrem Hájkem

/ Forma

obsah

 

Výběr z archivu

O nejslavnější Schieleho kresbě ve
sbírce pražské Národní galerie

Na okraj výstavy Konec zlatých časů...

Rozhovor s Josefem Koudelkou
"Knížka je daleko víc než jedna fotografie.
Každý dokáže, třeba i náhodou, udělat
jednu,dvě slušné fotografie, ale dát
dohromady pořádnou knížku, aby to
dávalo smysl, to je něco jiného."

Rozhovor se Zdenkem Felixem 
Teoretik umění Zdenek Felix je jako tažný
pták, nestěhuje se však za dobrým poča-
sím, ale za uměním. Koncem dubna
oslavil osmdesátiny, rozhovor s ním jsme 
přinesli právě před deseti lety.

Štít z Konopiště

Česká média na přelomu července a srpna informovala, že Muzeum umění ve Filadelfii vrátí českému státu renesanční štít odcizený za války nacisty ze zámku Konopiště. Jaká je historie tohoto díla?

Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm, avers: dobytí Nového Kartága, foto: Museum of Art Philadephia, získáno 1977 darem od Carla Otta von Kienbusch Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm, avers: dobytí Nového Kartága, foto: Museum of Art Philadephia, získáno 1977 darem od Carla Otta von Kienbusch

 

Malovaný kruhový štít je italskou prací ze začátku 16. století a dnes je považován za dílo Girolama da Treviso, nadaného malíře a spolupracovníka Giulia Romana na výzdobě slavného Palazzo del Te v Mantově. Štít má dřevěné jádro a průměr 61 cm. Z obou stran je zdoben grisaillovou malbou a zlacením. Hlavní výjev zobrazuje epizodu z Druhé punské války, dobytí Nového Kartága Římany v roce 209 před Kristem. Nové Kartágo bylo hlavním přístavem Kartaginců v Hispánii a jeho dobytí znamenalo první velký úspěch pro vojevůdce Publia Cornelia Scipia, jemuž později coby vítězi nad Hanibalem římský senát udělil čestné přízvisko Africanus.

Scéna na přední straně štítu zachycuje zdolání zdí Nového Kartága a je inspirována kresbou téhož námětu, kterou kolem roku 1530 vytvořil Giulio Romano jako jeden z návrhů pro cyklus tapiserií s výjevy ze života Scipia Africana, který si objednal francouzský král František I. Scéna vychází z popisu Tita Livia, který ve svých Dějinách líčí, že Římané do města pronikli z nechráněné severní strany, když za odlivu přebrodili mořskou lagunu, na jejíž ochranu obránci města spoléhali – proto na hradbách Římanům nikdo neklade odpor a ve spodní části štítu je naznačena vodní hladina. Výjev na zadní straně nemá v Liviovi přímou oporu, ani není známa konkrétní obrazová předloha, z které mohl Girolamo da Treviso vycházet. V jednotlivých postavách lze ale opět najít řadu styčných bodů s freskami Giulia Romana v Mantově či ve Vatikánu, kde byl Rafaelovým hlavním spolupracovníkem. Ve volné střední části zadní strany štítu bylo původně polstrování a řemeny, kterými se štít upevňoval na předloktí.

Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm, revers: dvě jezdecké scény,  foto: Museum of Art Philadephia, získáno 1977 darem od Carla Otta von Kienbusch Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm, revers: dvě jezdecké scény, foto: Museum of Art Philadephia, získáno 1977 darem od Carla Otta von Kienbusch

 

Na oslavu císaře

Štíty tohoto typu nesloužily k boji, ale k vojenským přehlídkám či dvorským slavnostem. Americký historik Stuart W. Pyhrr, dlouholetý kurátor sbírky zbraní Metropolitního muzea, který na začátku 90. let o štítu napsal podrobnou studii, předpokládá, že stejně jako několik dalších velice podobných příkladů, které se dochovaly ve světových muzeích, byl vytvořen u příležitosti triumfální cesty císaře Karla V. Itálií od jihu na sever v letech 1535–36. Karel V. byl oslavován jako novodobý pokořitel Severní Afriky, neboť v červenci 1535 osobně velel úspěšnému útoku na tuniský přístav La Goletta, který byl hlavní základnou tureckého loďstva v západním Středomoří. Paralela s úspěchy Scipia Afriacana byla renesančním vzdělancům zřejmá.

Pro koho byl štít původně vyroben, nevíme. Pyhrr předpokládá, že to byli buď Medicejští, nebo vévodové z Urbina z rodu della Rovere. Nejstarší písemnou zmínkou, kterou lze k štítu spolehlivě vztáhnout, je záznam v inventáři medicejské zbrojnice z roku 1695: „Dřevěný štít s šerosvitnou malbou bitvy a zlatými oděvy, zobrazující útok na pevnost, po obvodu zlatá arabeska, na vnitřní straně další bitevní výjev ve stejném stylu a popruh na ruku ze zeleného sametu“. Otázku původu štítu to však neřeší – roku 1631 se dcera posledního urbinského vévody provdala za Ferdinanda II. de Medici a do Florencie se jako její věno dostala podstatná část uměleckých sbírek rodu della Rovere.

Srovnatelných štítů Pyhrr zmiňuje devět, přičemž o šesti z nich se domnívá, že byly vytvořeny ve stejné dílně. Všechny jsou kruhového tvaru a ozdobeny zlacením a grisaillovými výjevy z Římských dějin či antické mytologie. Stylově nejbližší jsou štíty v Metropolitním muzeu, Louvru a soukromé sbírce vévody z Norfolku. Dva obdobné štíty s výjevy z Ovidiových Proměn se v letech 2011–12 objevily v aukcích Christieʼs v Londýně a New Yorku, kde se prodaly v přepočtu za 10 a 11 milionů korun. 

Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 62,5 cm, foto: Metropolitan Museum of Art New York, získáno 1942 darem od Stephena V. GrancsayeGirolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 62,5 cm, foto: Metropolitan Museum of Art New York, získáno 1942 darem od Stephena V. Grancsaye

 

Sgrafito ve zlatě

Giorgio Vasarii ve svých Životech nevýznamnějších životech malířů, sochařů a architektůo Girolamovi da Treviso píše, že byl považován za velice dobrého mistra a dodává: „Ačkoliv nebyl vynikajícím kreslířem, byl uspokojivým koloristou v oleji i ve fresce a blízkým napodobitelem postupů Rafaelových.“ Roku 1538 se dostal do Anglie a vstoupil do služeb krále Jindřicha VIII., nikoliv však jako malíř, ale jako vojenský inženýr. Tragicky zahynul při obléháníBoulogne-sur-Mer v severní Francii na podzim 1544, podle Vasariho jej dělová koule roztrhla ve dví. Jedním z jeho nejvýznamnějších děl je Alegorie protestantismu,grisaillová malba čtyř evangelistů, kterak kamenují papeže, v Royal Collection. 

Za práce Girolama da Treviso byly zmiňované dekorativní štíty prohlášeny na základě srovnání štítu v Metropolitním muzeu s malířovým obrazem Adorace Páně ve Fogg Museum v Harvardu. Nejen, že obě díla vykazují řadu stylových podobností, ale jsou vytvořená stejnou unikátní technikou kombinující grisaillovou malbu, zlacení a proškrabávání podobně jako ve sgrafitech. Někdejší dlouholetý ředitel sbírky evropského malířství Metropolitního muzea Everett Fahy vzhledem ke shodným rozměrům a malířské technice štítů předpokládal, že vznikly současně jako jediná zakázka někdy v polovině 30. let, kdy Girolamo da Treviso pobýval v Bologni.

Girolamo da Treviso: Adorace Páně, Fogg Museum HarvardGirolamo da Treviso: Adorace Páně, Fogg Museum Harvard

 

Kienbuschova sbírka

Do sbírek filadelfského Museum of Art se štít dostal v roce 1977 jako odkaz newyorského sběratele a tabákového magnáta Carla Otta von Kienbusch, který zemřel o rok dřív ve věku jednadevadesáti let. Kienbusch se systematicky věnoval sběratelství zbraní a zbrojí od roku 1910. Sbírku budoval po vzoru evropských aristokratických zbrojnic a v úzkém kontaktu s kurátory Metropolitního muzea. Ve finále jeho sbírka, kterou celou odkázal do Filadelfie, čítala 1100 objektů, mezi nimi 35 plných brnění či více než 130 mečů. Výjimečná je nejen svým rozsahem a kvalitou, ale je v jistém smyslu završením velkých amerických sbírek zbraní z konce 19. století. Ačkoliv Kienbusch nakupoval i v zámoří, důležité místo v jeho kolekci měly kusy získané z rozprodeje sbírek Clarence W. Mackaye či Williama Randolpha Hearsta.

Na začátku 50. let byl Kienbusch patrně nejvýznačnějším americkým sběratelem zbraní a právě v této době podnikl dvě úspěšné akviziční cesty do Evropy. Donald J. LaRocca, současný kurátor sbírky zbraní Metropolitního muzea, o jeho tehdejších nákupech v polovině 80. let napsal: „Výjimečných akvizic z tohoto období je příliš mnoho, než abychom je mohli popsat, ale jednou z nejnádhernějších je rozhodně italský slavnostní štít. Na přední i zadní straně jsou bitevní výjevy s bojovníky v antických oděvech, namalované na dřevě zlatem a grisaillovou malbou podle předlohy Giulia Romana.“ Štít Kienbusch zakoupil v roce 1954 v Paříži v Galerii Charpentier.

Sborník věnovaný Kienbuschově sbírce vydaný v roce 1992 filadelfským muzeemSborník věnovaný Kienbuschově sbírce vydaný v roce 1992 filadelfským muzeem

 

O tom, že štít pochází z Konopiště, respektive ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda dʼEsté, američtí badatelé vesměs věděli. Arcivévodu zmiňuje katalog Galerie Charpentier i první souborný katalog Kienbuschovy sbírky vydaný v roce 1963. Stuart W. Pyhrr, který měl možnost v 80. letech studovat sběratelovu dokumentaci, kterou opatruje filadelfské muzeum, k provenienci uvádí: „Štít byl naposled doložen ve zbrojnici na zámku Konopiště nedaleko Prahy v roce 1944, kdy sbírku inventarizoval Hans Schedelmann. Po druhé světové válce byl štít podle všeho vyměněn pryč z Konopiště se soukromým sběratelem Theodorem Wollnerem, který jej nabídl v aukci uspořádané Galerií Charpentier v Paříži ve dnech 1.–2. dubna 1954, položka 23. Zůstal nevydražen a byl následně privátně zakoupen panem Kienbuschem přímo od majitele.“

Pyhrr dále rozporuje předpoklad, že do sbírky arcivévody Františka Ferdinanda se štít dostal jako součást rodinného dědictví a že původně patřil vévodům z Ferrary a z Modeny. Domnívá se, že byl spíše získán na uměleckém trhu někdy na konci 19. století. Argumentuje jednak tím, že v žádném z historických inventářů zbrojnice modenských vévodů z rodu dʼEsté štít není zmiňován a pak hlavně výše citovaným popisem z inventáře medicejské zbrojnice z roku 1695. Štít lze ztotožnit i se zmínkou v seznamu několika set předmětů, které byly předány jako dekorace do florentských kasáren Fortezza da Basso, když v roce 1775 ředitel Uffizi zrušil medicejskou zbrojnici: „Dřevěný štít, černě lakovaný se zlacením, zobrazující útok na pevnost.“ 

Konopiště za války

Osudy štítu za druhé světové války alespoň částečně zmapoval vojenský historik Ladislav Čepička, který před dvěma lety celou restituční kauzu odstartoval. Z Konopiště byly nacisty odvezeny stovky předmětů, vybraných pro různá říšská muzea a sbírky nebo pro osobní kolekce nacistických pohlavárů. Zbrojnice byla určena pro vojenské muzeum (Heeresmuseum), jehož pražská pobočka měla sídlit ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Koncepce Heeresmusea se záhy dostala do kolize s plánem na velkolepé Führermuseum, které mělo vzniknout v Linci. V roce 1944 došlo ke zrušení Heeresmusea a k převozu jeho fondů do Lince. Věc měl na starost Leopold Rupprecht z vídeňského Kunsthistorisches musea, který do konce roku nechal z Prahy odvézt přes tisíc kusů militárií.

Většina sbírek pravděpodobně putovala rovnou do solných dolů Altaussee, kde už byla uložena část fondů vídeňských muzeí i umělecké skvosty z celé Evropy určeně pro Führermuseum. Historik Stanislav Hrbatý, který se osudy konopišťské zbrojnice zabýval ve své diplomové práci, uvádí, že díky spolupráci si americkými Monuments Men, speciální armádní jednotkou pověřenou vyhledáváním ukradených uměleckých děl, bylo v listopadu 1945 v Altaussee a v Salzburku objeveno 42 beden s předměty z Konopiště. „Později bylo dopraveno z Vídně do Prahy ještě dalších 22 beden a 17 balíků s částmi konopišťské sbírky,“ ilustruje rozsah tehdejších restitucí Hrbatý. Ve výčtu odcizených předmětů, který český stát Američanům v roce 1945 předložil, je jako položka 651 uváděn i „dřevěný štít s olejomalbou města a jezdeckou bitvou“.

Restituční žádost o zbrojnici z Konopiště, Archiv Ministerstva zahraničních věcí, foto: Česká televizeRestituční žádost o zbrojnici z Konopiště, Archiv Ministerstva zahraničních věcí, foto: Česká televize

 

Mylná informace, že štít měl bezprostředně po válce z Konopiště získat výměnou soukromý sběratel Theodore Wollner, kterou uvádí Stuart W. Pyhrr, se opírá o dopis Hanse Schedelmanna z prosince 1952, který se dochoval v Kienbuschově archivu. O štítu tedy vídeňský odborník na historické zbraně Schedelmann americkému sběrateli psal dva roky před tím, než se tento objevil na aukci v Paříži. V pozdějších letech byl Schedelmann Kienbuschovým hlavním evropským poradcem a nákupčím a odbornými texty přispěl také do soupisového katalogu jeho sbírky

O osudech štítu měl být Schedelmann informován jako nikdo jiný, neboť za války byl nejbližším spolupracovníkem Leopolda Rupprechta. Zpracoval pro něj inventář konopišťské zbrojnice a ještě začátkem dubna 1945 prováděl v Altaussee inspekci. Později aktivně spolupracoval s Američany na záchraně zde uložených uměleckých pokladů. Méně znám je Schedelmannův návrh na zřízení zvláštního muzea SS, s kterým přišel v květnu 1941. V dopise na vrchní velitelství SS navrhoval, aby již během války byly shromažďovány výstavní objekty k pozdější heroizaci jednotek SS. Ostatně zámek Konopiště byl za války sídlem hlavního štábu SS v protektorátu a v jeho okolí se nacházel rozsáhlý výcvikový prostor.

Zprávu, že filadelfské Muzeum umění se rozhodlo uznat vlastnické nároky České republiky, jako první přinesl koncem července švýcarský týdeník Tachles. Jednání mezi muzeem a speciálním zmocněncem českého ministerstva zahraničí prý probíhala v mimořádně vstřícném duchu a Česká republika údajně zvažuje i možnost, že by štít nadále zůstal jako dlouhodobá zápůjčka ve Filadelfii. Ani jedna strana se však k celé záležitosti zatím oficiálně nevyjádřila.