MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2016 říjen

Střídání stráží ve stínu Brexitu

  • Datum / 07. 10. 2016
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / zprávy

Londýn/Amsterodam – Počátkem září oznámil ředitel Victoria & Albert muzea Martin Roth, že letos na podzim ve funkci po pěti letech skončí. Vzápětí se vyrojily spekulace, že jeho rozhodnutí bylo motivováno výsledkem referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Také na nejvyšším postu londýnské Tate dojde ke změně. Po skoro třiceti letech tu v příštím roce skončí Nicholas Serota, se zářijovým uveřejněním této informace začalo dle prohlášení galerie i hledání jeho nástupce. Už v dubnu rovněž došlo k plánované výměně na postu ředitele Britského muzea, když Neila MacGregora nahradil Hartwig Fischer. Vedle toho se v červenci změnilo vedení amsterodamského Rijksmusea, kde Wima Pijbese nahradil Taco Dibbits.

Victoria & Albert letos získalo titul britského muzea roku a návštěvnost instituce se během Rothova pětiletého ředitelování ztrojnásobila. Velký úspěch zaznamenaly výstavy věnované Davidu Bowiemu nebo Alexanderu McQueenovi, vysoce hodnocená je stále probíhající modernizace muzea, navázaná mezinárodní spolupráce – v příštím roce se má otevřít V&A zaštítěné Shekou Design Museum v jihočínské přístavní megapoli Šen-čen – i nově otevřené sbírkové prezentace v londýnské centrále (naposled vřele přijatá expozice Europe 1600–1815). Jednašedesátiletý Martin Roth pochází z Německa, kde předtím vedl drážďanské Staatliche Kunstsammlungen.

Roth se již před referendem vyslovoval o možnosti vystoupení Británie z EU s velkými obavami, a i když po jeho konání odmítl, že by jeho odchod z muzea byl motivován Brexitem, neskrýval své obavy a hluboké zklamání. „Kdyby bylo V&A v obtížnější pozici, neodcházel bych. Ale když se nyní podíváte na celkovou situaci v Evropě, a nejde jen o Brexit, ale o celkový obraz nástupu nového nacionalismu, cítím, že nazrál čas pokusit se být aktivní politicky,“ poodhalil Roth své motivy a plány pro list Telegraph. Odmítl ale, že by mělo jít o politiku v úzkém slova smyslu. Příští rok v červnu se má v každém případě podle ohlášení předcházejícího Brexitu stát ředitelem německého Institutu pro zahraniční vztahy – nevládní organizace na podporu globální kulturní výměny a spolupráce.

Bez zajímavosti není, že Drážďanské státní sbírky vedl před nástupem do funkce ředitele Britského muzea také Hartwig Fischer. I on patří k hlasitým oponentům sílících nacionálních tendencí v Evropě. V Drážďanech byl loni v době demonstrací xenofobního antiislámského hnutí Pegida mezi jeho nejhlasitějšími kritiky a spolu s dalšími zaměstnanci státních sbírek se účastnil protidemonstrací. Po britském plebiscitu se pro list Guardian vyjádřil v tom smyslu, že role, již hraje Britské muzeum, se vzhledem k výsledku hlasování stává ještě důležitější. Jeho předchůdce Neil MacGregor, obdivovatel a propagátor německé kultury, nyní zčásti působí v Berlíně, kde předsedá poradní skupině Humboldtova fóra, instituce, jež je dosud ve výstavbě a jež má schraňovat podobně jako Britské muzeum sbírky napříč kulturami celého světa.

O odchodu dlouholetého ředitele Tate Nicholase Seroty se mluvilo již déle a Brexit s ním nemá nejspíš nic do činění. Serota, za nějž se z Tate stalo to, čím je dnes, tedy nejnavštěvovanější muzeum moderního a současného umění světa, se má stát ředitelem organizace Arts Council England, jež rozděluje peníze od ministerstva kultury a z výnosů loterie určené na podporu umění.

Amsterodamské Rijksmuseum muselo hledat nového ředitele poté, co se po osmi letech rozhodl odejít Wim Pijbes. Z největšího muzea starého holandského umění přechází na post ředitele nového muzea současného umění Voorlinden, založeného nizozemským sběratelem a průmyslníkem Joopem van Caldenborghem. Pijbese, za jehož ředitelování byla dokončena kompletní rekonstrukce muzea a jeho sbírky začaly být bez nároku na autorská práva zpřístupňovány v tiskové kvalitě na internetu, nahradil Taco Dibbits, který do té doby působil v Rijks jako kurátor.