MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2018 únor

Systém pražské hromadné dopravy

V polovině 80.let rostla síť pražské hromadné dopravy nebývalým tempem, rychle stoupal počet autobusových linek, zvyšovala se frekvence všech spojů a budovala třetí dráha metra, trasa B. V této situaci vyhlásil Dopravní podnik záměr sjednotit formu navigačního systému napříč různými přepravními prostředky a usnadnit tak orientaci čím dál tím většímu množství cestujících. Byla vypsána soutěž a vyzváni tři návrháři; vedle autora původního vizuálu podzemní dráhy, Jiřího Rathouského, také Milan Míšek a Rostislav Vaněk.

Zásadní rozdíl mezi mým pojetím a pojetím Rathouského byl ten, že já jsem se snažil, aby systém byl nadnárodní a neutrální, zatímco Jiří Rathouský chtěl vytvořit „český“ systém, popsal s odstupem Vaněk hlavní charakteristiku své vítězné práce. Čisté geometrické tvary, globální písmo Helvetica, jasné kontrastní barvy a především touha po výrazové neurtralitě, zdůraznění logiky a funkčnosti, to vše učinilo z Vaňkova návrhu emblém domácího grafického modernismu. Zatímco v jiných částech světa se v té době začínala prosazovat hravost, kontextualizace a postmoderna, v ulicích hlavního města měla ještě vládnout idea komunikační standardizace ve svém vrcholném (či pozdním) stádiu.

Grafický mechanismus, který měl ambice přepsat podobu metropole se však nakonec nasadil pouze v podzemní dráze a i zde jej postupem času rozdrobily různé dílčí zásahy a záplavy reklamního smogu. Představa jednotného stylu pražských stanic, zastávek a nástupišť tak zůstala pouze nenaplněným modernistickým snem.