MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2014 září

Tak prosté, tak krásné…

  • Datum / 08. 09. 2014
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / zprávy

Praha – V létě 2011 zvala Národní galerie v Praze návštěvníky na „událost sezony“ – výstavu „korejského fotografa, filantropa, ekologa a vynálezce Ahae“. Výčet umělcových povolání v pozvánce nebyl úplný, z těch podstatných chyběla hlava církve salvacionistů (již Ahae zároveň založil), a především majitel sítě společností rozesetých po celém světě. Za umělcovým pseudonymem, jenž ve staré korejštině znamená dítě, se skrýval podnikatel Ju Pjong-un.

Jedna z jeho firem provozovala také trajekt Sewol, při jehož potopení letos v dubnu zahynulo 304 lidí, většinou středoškolských studentů. Podle vyšetřovatelů za neštěstím stálo systematické a extrémní přetěžování plavidla vedené snahou maximalizovat zisk. Peníze přitom prý byly ze společnosti vyváděny pro potřeby Jua a jeho rodiny. Po intenzivní policejní pátrací akci, největší v historii Jižní Koreje, byl Ju v červenci nalezen mrtvý. Příčinu smrti vzhledem k pokročilému rozkladu těla vyšetřovatelé nedokázali určit.

Zenově stylizované umělecké alter ego představovalo jen další z mnoha Juových podnikatelských projektů. Deník New York Times uvádí, že velkoformátové snímky přírodních scenerií – celkem jich prý Ju pořídil 2,7 milionu, všechny z okna své pracovny – prodával členům své vlastní církve s tím, že se jedná o dobrou investici a také o prostředek k vylepšení veřejného obrazu jejich duchovního vůdce. Ten byl totiž již před potopením trajektu značně pošramocen, když byl Ju počátkem 90. let odsouzen k čtyřem letům vězení za podvod (peníze svých oveček měl neoprávněně využívat k financování svých podnikatelských aktivit) a také hromadnou sebevraždou třiceti členů jeho církve (ačkoli v přímé souvislosti s ní nakonec obžalován nebyl).

Ahaeův umělecký debut na veřejnosti (fotit prý začal až po svém propuštění z vězení) spadá do doby před čtyřmi lety. Ještě před pražskou přehlídkou měl Ahae výstavu na Grand Central Terminal v New Yorku. Akce v Národní galerii v Praze nicméně představuje jeho první prezentaci ve veřejném muzeu umění. A následovaly další, na adresách ještě prestižnějších. Největší zásek na pažbě jistě představuje pařížský Louvre. Výstava, jež proběhla v muzeem spravovaných Tuilerijských zahradách v roce 2012, se již tehdy stala předmětem kritiky na stránkách francouzského tisku poukazujícího na veskrze komerční povahu celé akce. Jen pronájem prý činil 0,5 milionu eur, dalších 1,1 milionu získal Louvre formou donace. Jako výraz vděku za jeho štědrost bylo do mramorové stěny muzea vyryto a ve zlatě vyvedeno umělcovo jméno.

Výstava ve Velké dvoraně Veletržního paláce Jua a jeho rodinu vyšla podstatně levněji. Služby ve výši 450 tisíc korun uhradil Národní galerii papírový pořadatel akce, společnost Hemato-Centric Life Institute. (Další projekt Juova klanu. Podle webových stránek jde o neziskovou společnost, jež se věnuje výzkumu krve jakožto základu života. Stojí prý také spolu s Juem za patentovaným vynálezem systému zavlažování tlustého střeva, dle odborné lékařské veřejnosti zjevného nesmyslu.) Společnost Ahae Press Inc vedená Juovým synem Keithem H. Juem pak galerii darovala 1,6 milionu korun a 39 fotografií, uvedla tisková mluvčí Národní galerie. Ty jsou v současnosti uskladněny v depozitáři sbírky moderního a současného umění.

Milan Knížák, za jehož ředitelování výstava v galerii proběhla, trval i v nedávném rozhovoru, jenž přinesl zpravodajský portál Lidovky.cz, že rozhodnutí o jejím uspořádání bylo vedeno primárně přesvědčením (nutno říci, že nejspíše ne jen jeho – jako kurátor je pod ní podepsán tehdejší ředitel Sbírky moderního a současného umění Tomáš Vlček) o umělecké kvalitě Ahaeova díla. Vyjadřoval se o nich ostatně vždy jen v superlativech. Knížákem editovaná opulentní monografie Book on Ahae nese příznačný podtitul Tak prosté, tak krásné, tak dokonalé.