MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 červenec - srpen

Tereza Janečková

Konceptuální umělkyně Tereza Janečková (1980) má široký akční rádius. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, kde nyní absolvovala v ateliéru intermediální tvorby Jiřího Příhody. Paralelně ještě navštěvuje Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér grafického designu a nových médií Petra Babáka.

Tereza Janečková se nedá charakterizovat jako umělkyně konkrétního média. Její projekty, které v posledních letech realizuje ve spolupráci s Pavlínou Míčovou (1973), jdou napříč médii, tématy i přístupy. „Vytvořila jsem body-art v pornografickém časopise Hustler, fotografickou sociální sondu do vlastní rodiny, videoartové projekty, malířský cyklus, působím na poli grafického designu, zabývám se komiksem a ilustrací. To, co ale moje díla v tematické rovině spojuje – vyjádřeno velice obecně –, je reflexe sociální reality ve vztahu ke mně samé,“ doplňuje autorka.

Janečková si pro svou práci vybudovala širokou výchozí základnu. Kromě studií na AVU a VŠUP absolvovala také stáže v ateliéru nových médií Veroniky Bromové a jednosemestrální studijní stáž na Middlesex University v Londýně. Její kreativita a důslednost v realizační rovině projektů, jejíž přímou součástí je často i infiltrace do mediálního prostředí, nezůstala bez odezvy – Tereza získala hned několik cen pro mladé umělce.

Tereza Janečková na sebe strhla pozornost hned svým prvním projektem v roce 2003 s názvem Umělkyně bez příkras. Tehdy nechala v českém a slovenském vydání pornografického časopisu Hustler otisknout „autoakty“ zpochybňující normu kultu krásy a vytvořila tak radikální body-art, jehož se stala hlavním aktérem. Výňatky a citace z následné publicistické odezvy se staly nedílnou součástí projektu – v druhé vlně vzniklo jakési kolektivní dílo, reflexe rodícího se mediálního obrazu ženy-umělkyně.

Jiným projektem Terezy Janečkové je fotografický cyklus nazvaný Vlevo nahoře, vpravo dole: Janečkovi, U Půjčovny 4, Praha 1. Domácnost, kterou autorka v sérii velkoformátových fotografií a lentikulární grafiky přestěhovala do galerie, je soukromým prostorem rodiny Janečkových – je to obytný prales, džungle předmětů, společných i soukromých, které jsou systematicky rozmístěny po celé ploše bytu. Vzniká tak vizuální efekt charakterizovatelný jako smetiště civilizace – vrstvy několika paralelně probíhajících životů členů domácnosti, které po sobě zanechávají všechny stopy. Fotografický cyklus je ironickým komentářem k dokonalým, až sterilním fotografiím z lifestylových magazínů o bydlení.

V roce 2006 realizovala Janečková cyklus maleb nazvaný Tekuté galerie. Principem bylo přenést obraz kamenných galerií do prostoru jediné výstavní síně, v níž, díky nestabilním výtvarným prostředkům (laky na PVC desce), budou po dobu výstavy pracovat a dále se vyvíjet. V Tekutých galeriích se tak samotné domy umění stávaly obrazy.

Zatím posledním projektem Terezy Janečkové, který vznikl během studia na AVU, je megabillboard umístěný na Jungmannově náměstí v Praze, který představuje jediné: autorčino curriculum vitae. „V tomto smyslu je CV projevem kontinuity, protože výše uvedené souvislosti jsou přítomné také v mých předcházejících konceptech. Pracovní metodou a cílem je posunutí známého jevu – v tomto případě strukturovaného životopisu – do neobvyklé, překvapující a silně osobní perspektivy. Jedná se tedy o jakousi specifickou mediální performanci založenou na neočekávatelném momentu v naší každodennosti,” vysvětluje Tereza Janečková. Realizace je ovlivněna především autorčiným souběžným studiem grafického designu na VŠUP. Charakterizuje ji konceptuální uchopení designérské práce, pozornost věnovaná kontextu obecného zadání, úmyslná redukce autorského vstupu a vědomé přijímání a kritické reflektování grafických klišé.

Projekty Terezy Janečkové – ať už tedy svými rozměry nebo mediálním dosahem – nejsou k přehlédnutí, stejně jako jejich autorka. Jistě o nich ještě uslyšíme.