MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 květen

Tereza Vlčková

O fotografce Tereze Vlčkové je nyní slyšet docela často. Její jméno je skloňováno především v souvislosti s cenou pro mladé fotografy, kterou získala v rámci prvního ročníku veletrhu Prague Foto. Talentovaná autorka z Valašských Klobouk je studentkou Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Tereza Vlčková (1983) se fotografování věnuje od svých patnácti let. Podle vlastních slov vždycky věděla, že se nechce věnovat ničemu jinému. Po střední škole nastoupila ke studiu do ateliéru reklamní fotografie na univerzitě ve Zlíně, o rok později pak byla přijata k dálkovému studiu na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. V loňském roce absolvovala stáž v Algarve v Portugalsku. Obě školy, na kterých paralelně studuje, nejsou od jejího domova příliš vzdáleny, proto může většinu času trávit ve Valašských Kloboukách, v kontaktu s přírodou a otevřenou krajinou, která je hlavním zdrojem její inspirace.

„Nejvíc nápadů ke mně přichází, když jedu autem nebo autobusem a pozoruji ubíhající krajinu. Kontakt s přírodou je pro mě snad nejdůležitější – ostatně většina fotografií také vznikla v úžasném okolí domu mých rodičů na Valašsku,“ vypráví Vlčková. „Spouštěcím elementem je pro mě samozřejmě také sen nebo hudba, film či literatura. Dokonce se stane, že ve mně rezonuje i situace, ve které se člověk běžně ocitá, a prostřednictvím své tvorby pak na takovou situaci reaguji. Může to být klidně jen vůně, pocit, myšlenka...“

Její práce je opravdu charakteristická snovou, intimní atmosférou. Objevuje se v cyklu zvířat, tajuplně a bezcílně bloudících fiktivním interiérem, stejně tak v cyklu fotografií pro výstavu Lanugo. Soubor fotografií nazvaných A Perfekt Day, Elise…, jenž získal ocenění ve fotografické soutěži Frame, na metafyziku snu odkazuje přímo: na každé z fotografií romanticky běží či spíše se vznáší, levituje, dívka. Sbíhá z vrcholu kopce a za ní se rozkrývá krajina tak dojemně romantická a krásná, až je neuvěřitelná.

Se stejným principem pracuje Vlčková i v souboru fotografií nazvaném Little Garden. Přiznává, že je inspirován díly symbolistů a prerafaelitů, kteří vdechli atmosféru právě její verzi krajiny, jež je halena rouškou tajemna. Dokonalost kvetoucího, bujného prostředí nabízí otázku, zda prostředí, do něhož Vlčková zasazuje stafáž, nepůsobí už poněkud uměle a nepřirozeně.

Otázku, jaké jsou hranice krásy, si však autorka klade běžně. Cyklus módních fotografií prezentovaných na výstavě Lanugo, kterou komponovala společně se dvěma kolegy ze zlínského ateliéru módní fotografie, se pohybuje přímo na těsné hranici mezi uměním a lacinou líbivostí. Kolorit, který užívá, je dramaticky barevný, intenzivní a pateticky zřetelný. Právě to Terezu Vlčkovou zajímá – inovace obvyklého žánru a fotografické formy, přičemž ji vždy rozvíjí směrem k všeobecně přijímanému krásnu, k esteticky nediskutabilnímu pohádkovému nádhernu.

Snaha o nalezení nových přístupů provází Terezu Vlčkovou celou její tvorbou. Společným jmenovatelem všech jejích konceptů je vždy člověk. Jeho charisma zasazuje do krajin, fiktivních prostředí i reálných interiérů. Přiznává, že je pro ni někdy obtížné pracovat s lidmi – tvrdí o sobě, že je plachá a že pozice direktivní choreografky ve vztahu ke svým objektům pro ni není snadná. Přesto ji ve fotografickém souboru Dvě, za který získala v úvodu zmiňovanou cenu Young Photo Award 2008, udělovanou hlavním sponzorem veletrhu, bankou UniCredit, fotografům do 35 let, dotáhla do vynikajícího konce.

Dvojčata, dívky, které s pomocí jejich matek fotografovala, rozkrývají ve svých obličejích řadu jemných emocí, které v kontextu s (opět) dramatickým přírodním pozadím vykazují mnoho zajímavých kontrastů. Děti v tomto portrétním cyklu znovu existují na hraně tajuplna, které autorka doplňuje ještě záhadnějším komentářem: „Je velmi snadné změnit realitu. Zaměnit skutečnost za fikci a naopak. Každý máme své druhé já, které si nosíme uvnitř v sobě, nebo ‚Někoho‘, kdo je nám spřízněn jak psychicky, tak fyzicky – své dvojče…“

Některé dvojice jsou portréty skutečných dvojčat, jiné vznikly digitálním „naklonováním“ jediného lidského exempláře. Která z dvojčat jsou skutečná a která jen dokladem autorčiny fantazie a zručnosti, však Tereza Vlčková nechce prozradit. Pokusit se tuto hádanku rozluštit můžete v květnu, kdy bude celý soubor Dvě vystaven v pražské galerii Gambit. Samostatnou výstavu bude mít Vlčková současně na festivalu Transphotographiques ve francouzském Lille, který probíhá do konce června, a zastoupena bude také na Mezinárodním festivalu fotografie v polské Lodži, jenž se koná od 13. do 31. května.