MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

červenec - srpen / 2019
Aktuální
číslo
  červenec - srpen

/ 58. Benátské bienále

/ Cesty na Měsíc (a zpět)

/ Rozhovor s Ivanem Mečlem

obsah

 

Výběr z archivu

Cover story k Boudníkově výstavě,
která se konala v roce 2007 v GHMP

Vladislav Merhaut o explosionalismu...

Recenze Boudníkovy předloňské
výstavy v Muzeu hl. města Prahy

Výstavu umělcových grafik ze sbírky
Galerie Ztichlá klika recenzoval Jiří
Bernard Krtička.

Jaká padesátá? 
Obsáhlý článek Vojtěcha Lahody k výstavě
Roky ve dnech, která se soustředila na
umění let 1945–57.
 

Tim Burton v muzeu

U příležitosi aktuální výstavy Tima Burtona v Domě U Kamenného zvonu recyklujeme recenzi jeho výstavy v MoMA, kterou jsme původně publikovali v únoru 2010.

Monografická výstava Tim Burton, kterou uspořádalo newyorské MoMA, dává nahlédnout do kreativní mysli hollywoodského režiséra Tima Burtona, autora komerčně úspěšných filmů Batman či Ospalá díra. Výstava více než 700 položek, převážně kreseb, skic a ilustrací, spolu s ukázkou fotografií, filmových rekvizit a prvních filmových amatérských pokusů shrnuje celou Burtonovu dosavadní práci. Muzeum ho představuje jako multidisciplinárního umělce, který vizuálně experimentuje i mimo filmovou tvorbu.

K pochopení Burtonovy práce je zásadní vědět, že jednapadesátiletý režisér prožil dětství v bezvýznamném městečku Burbank v jižní Kalifornii. Světlo světa spatřil na konci působení senátora McCarthyho – v době honu na komunisty a špiony sovětského režimu v USA, kdy bylo společensky jednodušší, bezpečnější a hlavně zažité nevybočovat z rámce zavedeného chování. Nadprůměrně citlivý Burton vnímal atmosféru Burbanku jako nepřátelsky cizí a uchyloval se do vlastního imaginárního světa inspirovaného tehdejší americkou pop kulturou, horory, japonskými godzillami, komiksy a kýčem. Paradoxně právě toto jeho odcizení od stereotypního života na malém městě se stalo bezednou studnou inspirace jeho úspěšné filmové tvorby.

Stěžejní vliv Burbanku na Burtonovu práci je zdůrazněn i v koncepci výstavy. Kurátoři výstavy Ron Magliozzi a Jenny He rozčlenili výstavu do tří částí: Jak přežít Burbank představuje raný svět představivosti Tima Burtona s kresbami dokumentujícími zejména vývoj jeho postav. Sekce Jak zkrášlit Burbank mapuje léta, která Burton strávil na prestižní umělecké škole California Institute of the Arts. Poslední část Po Burbanku je pak zaměřena na Burtonovu profesionální dráhu ve filmové oblasti, včetně představení některých nerealizovaných projektů.

MoMA uvádí návštěvníka do světa Tima Burtona teatrálně – přes otevřený chřtán neidentifikovatelného monstra a za doprovodu rozladěných tónů hudby Dannyho Elfmana vstoupí návštěvník do chodby dekorované po stranách a na stropu širokými černými a bílými pruhy. Nenápadné, avšak znatelně studené neonové světlo podtrhuje neobvyklost tohoto prostoru a vyvolává v návštěvníkovi pocit osamělosti. Společnost mu nabízí šest menších obrazovek, každá zasazená do jednoho z černých pruhů a kontinuálně promítající jeden ze šesti dílů animovaného seriálu The World of Stainboy z roku 2000. Stainboy je malá postavička s kulatou hlavou, kulatým tělem a velkýma kulatýma očima s pláštěm ozdobeným na hrudi supermanovským písmenem „S“. Stainboy, obdařený schopností tvořit skvrny, pracuje pro policii v Burbanku. Přestože je sám považován za nepřijatelného, pomáhá komunitě zbavit se ostatních vyvrhelů, které spořádaní občané považují za úchylné či nemocné výtvory přírody. Po zhlédnutí šesti tristně úsměvných příhod je návštěvník zlákán do temné místnosti na konci chodby, v jejímž rohu se za doprovodu kvílející hudby otáčí barevný kolotoč s fosforeskujícími miniaturami monster – hybridních chobotnic, vypouklých očí či jednookých ryb.

Kresby

Po teatrálním úvodu se návštěvník dostane do hlavní části výstavy – propojených galerií s kresbami a ilustracemi, které zachycují vývoj Burtonovy tvorby. Již po zhlédnutí několika desítek kreseb si návštěvník udělá dobrou představu o typizaci výrazovosti Burtonových animovaných postav. Kresby ze série Creature Series například představují příšery, jejichž fyzické defekty humorně ilustrují monstróznost některých lidských vlastností, jako je udavačství či narcismus.

Vystavené je také množství Burtonových pracovních sešitů, skic nerealizovaných projektů a storyboardů k filmům. Zejména akvarely jsou v pozdějším období propracovanější a portfolio obsahuje také několik ukázek Burtonova experimentování s olejomalbou. Na své si přijdou filmoví fanoušci, pro které jsou připraveny ukázky rekvizit a maket použitých při přípravě Burtonových komerčně úspěšných filmů. Ty jsou výsledkem Burtonovy spolupráce s kolegy či bývalými spolužáky.

Expozice nabízí zajímavý pohled na strukturu Burtonových příběhů a psychologii jeho postav. Autor exceluje ve variantách prototypů dětských a adolescentních hrdinů, jejichž nadpřirozené schopnosti vnímá většinová společnost jako vady. Jejich tragický střet se světem dospělých či tupou komunitou sousedů je divákům blízký. Nepochopení společnosti i blízkých hrdiny vnitřně zraňuje, a přes svou fyzickou zrůdnost tak vyvolávají soucit a sympatie.

Film a fotografie

Ve dvou kinosálech v suterénu běží celá dosavadní Burtonova filmografie a také několik filmů, které jej inspirovaly. Ty jsou převážně americké produkce – najdeme tu například hororové klasiky Frankenstein a Dracula z 30. let nebo filmy Glen or Glenda a Bride of the Monster režiséra Edwarda Wooda z 50. let.

V předsálí je vystavena další z podob jeho kreativní práce – polaroidy z let 1992–1999. I zde najdeme monstrózní postavy a bizarní objekty, jejichž makety Burton staví doprostřed kompozice a fotografuje je na připraveném pozadí. V sériích je představena například čivava s obrovskými jeleními parohy pózující na sytě červeném pozadí obklopena vánočními světly. Na další sérii je modrá žena v černých gotických šatech, jejíž tělo je poseté různě velikými stehy. V náručí drží modré dítě, které na jedné z fotek probodne. Burton však ani zde nenabízí hlubší analýzu temné stránky lidské mysli, a tak zůstává pouze u povrchního ztvárnění nevšednosti.

Ukázky režisérových filmových počátků najdeme také v galeriích s kresbami a ilustracemi. Experimenty teprve třináctiletého Burtona představují krátké filmy The Island of Dr. Agor, Houdini: The Untold Story a Untitled (Tims Dreams). Další krátké animované filmy King and Octopus animation, Doctor of Doom a Luau z let 1979–1980 demonstrují Burtonův vzrůstající zájem o hororové a gotické prvky.

Je to však teprve Vincent, ve kterém Burton našel svůj styl. Příběh vytvořený v roce 1982 je o chlapci Vincentu Malloyovi, zarputilému čtenáři povídek Edgara Allana Poea, který se zhlédl v americkém herci hororových postav Vincentu Priceovi a chce být jako on. Vincent sní o tom, že bude trápit svého psa, ponoří svou obézní tetu do nádoby s voskem nebo že zjistí, že jeho žena byla pohřbena zaživa. Šestiminutový černobílý film, namluvený v rytmu Burtonovy básně skutečným Vincentem Pricem, je založen na experimentování Burtona a Ricka Heinrichse s kombinací graficky výrazných dvourozměrných obrázků a 3D animace v jednom filmu, která se stala charakteristickým znakem Burtonových filmů.

Price namluvil také další Burtonův film promítaný v galerii – burtonovsky zvrácenou verzi klasické pohádky o Jeníčkovi a Mařence Hansel and Gretel s japonskými představiteli hlavních rolí a kung-fu při rozhodujícím zápase Jeníčka a Mařenky s ježibabou. Když pak slyšíte „Skonči to se mnou, dodělej mě!“ a pozorujete, jak perníkový klaun vyvíjí psychologický nátlak na Jeníčka, aby jej přiměl ke kanibalismu, uvědomíte se, že Burton netvoří přímo pro děti. Televizní stanice Disney Channel, pro kterou film Burton v roce 1982 režíroval, jej odvysílala pouze jednou.

Hledání multidisciplinárního talentu

Tim Burton je nejobsáhlejší monografickou výstavou, kterou kdy MoMA věnovala filmaři. Přitažlivost a popularita Burtonových filmů však nezaručují překvapení a objevení multidisciplinárního umělce. Přirovnání Tima Burtona k Andymu Warholovi, o kterém mluvil ředitel muzea Glenn D. Lowry, je co se týče přesahu Burtonovy tvorby mimo rámec filmu, přinejmenším odvážný. Mnozí kritici poukazují na selhání muzea při přípravě konceptu výstavy a nevyužití možnosti hlubšího studia Burtonovy pozice v současné kinematografii. V pozadí zůstaly zejména jeho vzory, srovnání se současníky i vliv jeho tvorby na novou generaci filmařů a současnou americkou kulturu.

Na tiskové konferenci k výstavě Tim Burton řekl, že děkuje kurátorům za to, „že se pokusili dát jeho dosavadnímu životu smysl“. Podotkl, že muzeum „probralo celý jeho šatník“ a že jeho výstava „je spíše o procesu a nápadech než o filmu a umění“. Nejenže muzeum udělalo Burtonovi pořádek v kresbách, celá výstava se zdá být dobře načasovaná před březnovým představením jeho nového filmu Alice in Wonderland.

 

 

Tim Burton

pořadatel: MoMA, New York

termín: 22. 11.–26. 4. 2010

www.moma.org