MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 prosinec

Týden umění ve Vídni

Vídeň – V týdnu od 17. do 23. listopadu se ve Vídni uskutečnil čtvrtý ročník týdne umění, tzv. Vienna Art Week. Jde o společný projekt pětadvaceti vídeňských institucí a sdružení, které se tak či onak angažují v oblasti výtvarného umění. Na programu byly komentované prohlídky výstav, setkání s umělci i nejrůznější debaty o problematice současného muzejnictví a trhu s uměním.

Podle Martina Böhma, prezidenta pořádajícího sdružení Art Cluster, jinak též ředitele aukční síně Dorotheum, nemá podobná akce paralelu nikde na světě. Zatímco v předchozích letech se týden umění konal na jaře, současně s galerijním veletrhem ViennaFair, letos se osamostatnil.

Silnou stránkou je schopnost organizátorů přilákat do Vídně řadu zajímavých osobností. Na jednom z panelů se například sešli Sir Norman Rosenthal, někdejší šéf výstavního oddělení londýnské Royal Academy of Arts, Berry Lord, zakladatel a ředitel společnosti Lord Cultural Consulting, Branislava Andelković, ředitelka Muzea současného umění v Bělehradě, Sabine Haag, nová ředitelka vídeňského Kunsthistorisches Musea a Charles Merewether, který byl donedávna zástupcem ředitele plánované kulturní čtvrtě v Abú Zabí.

Právě kolem tohoto kontroverzního projektu se točila podstatná část debaty. Nejskeptičtěji se k němu překvapivě vyjadřoval Charles Merewether. V Abú Zabí by v následujících čtyřech letech měl vyrůst rozsáhlý rezidenčně-rekreační komplex, jehož součástí budou i pobočky pařížského Louvru a Guggenheimova muzea.

Podle dohody podepsané v březnu 2007 zaplatí Spojené arabské emiráty Francii za právo užívat po dobu 30 let jméno Louvre 520 milionů dolarů. Dalších 747 milionů dolarů získají francouzská muzea – na projektu se podílí nejen Louvre, ale i další instituce – na poplatcích za zápůjčky, za přípravu výstav a odborné konzultace.

Obhájci projektu smlouvu považují za oboustranně výhodnou. Barry Lord například projekt chápe jako důležitý krok na cestě k otevření arabského světa, jemuž by Západ měl být maximálně nápomocen. Dohodu zároveň vidí jako funkční model pro další evropské země, jak získat prostředky na péči o kulturní dědictví. Při debatě ve Vídni mimo jiné vyzýval ředitelku Kunsthistorisches Musea, aby Louvre následovala.

Kritici tuto rovinu projektu nezpochybňují, pozastavují se však nad tím, že kulturní bohatství je zde nepokrytě využíváno jako obchodní komodita, a upozorňují, že ve hře je řada vedlejších politicko-ekonomických motivů. Souhlas francouzské vlády je například dáván do souvislosti se zbrojními objednávkami za více než 10 miliard dolarů ze strany Spojených arabských emirátů.

O smířlivé vyznění celé debaty se postaral charizmatický Sir Norman Rosenthal: „Mnoho hříchů i mnoho požehnání je spácháno ve jménu muzeí, stejně jako je mnoho hříchů a požehnání učiněno ve jménu umění. Celkově si ale myslím, že je lépe, že k nim dochází, než kdyby jich vůbec nebylo.“