MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 únor

Umění v prenatálním stavu

  • Datum / 07. 02. 2008
  • Autor / Felix Zdenek
  • Rubrika / zahraniční výstava

Matthew Barney vystavuje ve Vídni a v Mnichově / Pětidílným filmovým opusem Cremaster, objekty z teflonu, titanu, vosku a vazelíny i odvážnými „horolezeckými“ akcemi si Američan Matthew Barney v uplynulých patnácti letech vydobyl jedno z předních míst na mezinárodní umělecké scéně. V soukromé galerii Sammlung Goetz v Mnichově je nyní k vidění jeho retrospektiva. Vídeňská Kunsthalle pak na březen chystá reprízu Barneyho výstavy Drawing Restraint, která měla na podzim premiéru v prestižní londýnské galerii Serpentine.

Série filmů Cremaster vznikající postupně v letech 1994–2002 představuje jakousi centrální osu Barneyho díla. Nabízí divákům složitý ikonografický klíč k podivnému a matoucímu světu obrazů a idejí, v němž se historie mísí s přítomností, věda s mystikou a realita se střídá s postsurrealistickými, fantaskními vizemi. Snad také proto někteří kritici o vztahu tohoto díla k manýrismu a jeho esoterickým a bizarním formám. Nápadný je ale také vztah tohoto díla k mytologiím – moderním americkým i evropským vycházejícím z klasické antiky. Proto je možné, že se tu vedle satyra s rohy objevují závodní automobily a vedle androgynních elfů stepující tanečnice z hollywoodských revue.

Barneyho cyklus Cremaster však nelze řadit k běžným filmům. Využívá sice postupy a metody známé z dějin americké i evropské kinematografie, ale zříká se logického děje, který nahrazuje sledem kontrastních scén a obrazů. Diváci si z tohoto plynoucího pásma musí sami vydestilovat vlastní představu o sdělení, které jim film nabízí. Náznaků a nápovědí je v Barneyho filmech mnoho; je třeba je jen hledat.

Pán varlat

Již titul Cremaster prozrazuje umělcovu inspiraci z oblasti biologie a fyziologie. Jde o název svalu, kterým mužské tělo řídí polohu varlat v závislosti na okolní teplotě. Barney obrací divákovu pozornost ke skrytým biologickým funkcím lidských vnitřních orgánů, na které metaforicky přenáší estetické, historické a mystické procesy, čímž jeho dílo získává do jisté míry univerzální charakter. V neposlední řadě se tím umělec dotýká dnešní celosvětové diskuse o genetických manipulacích, klonování a přenášení těchto výzkumů na člověka.

Divákům, kteří mají možnost spatřit všech pět dílů Cremastera – před dvěma lety byl celý bezmála sedmihodinový cyklus promítán na karlovarském filmovém festivalu –, se k interpretaci nabízejí další témata.

Ve filmu Cremaster 1 jsme například svědky následujícího rituálu: Z kulatých oken obrovské vzducholodi, připravující se zřejmě k přistání na fotbalovém stadionu, vyhlížejí perfektně oblečené stevardky, jako by chtěly kontrolovat průběh přistávacího manévru. Pod velkým stolem stojícím uprostřed kabiny a přikrytým bílými ubrusy se skrývá „bohyně“ Goodyear, atraktivní blondýna s drdolem, která na zemi před sebou skládá obrazce z kuliček vinné révy. Záhadným způsobem tím řídí pohyby revuálních tanečnic po ploše stadionu. Měnící se konfigurace vinných kuliček a tím i choreografie tanečnic upomínají schematicky na formy ženských vaječníků. Svět sportu a gymnastiky se tu mysticky spojuje se světem gynekologie. Svými akcemi Goodyear zabraňuje spojení mezi vzducholodí a letištěm, je zábranou „stoupání“ a „klesání“ obou účastníků hry. „Goodyear reaguje jako regresivní virus v konfliktním systému,“ vysvětluje sám autor.

Je zřejmé, že jde o sexuální metaforiku a biologii rozmnožování člověka. Cyklus má však ještě dodatečný skrytý smysl. Umělec tu poukazuje na vznik pohlaví v prenatálním stavu: embrya získávají své určení v okamžiku, kdy se buď oddělí varlata („klesání“), nebo vytvářejí vaječníky („stoupání“). Tento proces může v určitém počtu případů vést ke vzniku smíšených forem. „Jde mi o možnosti, jež jsou lidskému organismu k disposici, totiž o to, zda se vyvine v muže, ženu nebo androgyna. Zajímají mne všechny varianty,“ říká Barney.

Kreslení se zábranami

Orientaci na různé fyziologické stavy lze v Barneyho díle sledovat již od konce 80. let. Začínal s performancemi, v nichž byl sám hlavním aktérem. Jeho aktivní sportovní činnost – hrál americký fotbal za Yaleovu univerzitu – ho přivedla k akrobatickým gymnastickým cvičením, která provozoval v ateliéru i přímo v galeriích. Zavěšen na lanech, či dokonce při skocích z trampolíny se pokoušel kreslit na papír připevněný na strop. Šlo mu o překonání hranic lidské výkonnosti, o přenesení měřítka daného vlastním tělem do oblasti umělecké činnosti.

Rozhodujícím faktorem Barneyho konceptu je představa o formě díla jako výsledku odporu vůči negativním vlivům či prostředkům. Podle americké autorky Nancy Spectorové „spočívá tato myšlenka na Barneyho zkušenosti se sportem. Překročení fyzických hranic v průběhu tréninku je základním předpokladem jeho práce. Totéž platí pro psychosociální rovinu vrcholového sportu; jde tu o soutěž, exhibicionismus a kult hrdinů, který kolektivní podvědomí naší doby spojuje s maskulinní identitou.“ Barney se ve svém díle zabývá motivacemi a pudy vedoucími k vrcholným výkonům a ve svých důsledcích k fyzické a psychické transcendenci. To platí stejnou měrou pro sport i umění, v nichž hraje narcismus zásadní roli.

Barneyho nosná myšlenka je zřejmá již v jeho raných pracích, například v sérii Field Dressing z let 1989–1990, v níž sám vystupuje jako hlavní představitel. Soustřeďuje se zde na extrémní sport a na fetišismus kulturistiky. Od počátku 90. let začíná používat různé syntetické materiály známé ze sportovní medicíny: gumu, latex, teflon, titanovou ocel, vazelínu atd. Součástí jeho repertoáru se stávají objekty připomínající protézy, bandáže, pásy a korzety z polypropylenu. Evokují člověka „doplněného“ částmi z umělé hmoty.

Rozsáhlá série Drawing Restraint (česky: kreslení se zábranami) z let 1988–2005 rozvíjí strategii akčního umění, jak ji známe z děl Bruce Naumana či Josepha Beuyse, tím, že vytváří prostorové situace, které kladou odpor jeho pohybům při šplhání, skoku či kreslení.

Mezi velrybáři

Nejnovější prací Matthewa Barneyho je film Drawing Restraint 9. Jde o „celovečerní film“ s dějem, přenášející diváky na japonskou velrybářskou loď Nisshin Maru, což je plovoucí továrna na zpracování ulovených kytovců. Charakteristický zvukový doprovod vznikl ve spolupráci s Barneyho partnerkou, světoznámou islandskou zpěvačkou Björk, která také po boku Barneyho vystupuje v jedné z hlavních rolí. Film je poetickým obrazem vztahu dnešního člověka k přírodě (kontroverzní lov velryb), protikladu západní a východní kultury a také vyprávěním o intimním vztahu obou umělců.

Děj filmu začíná v japonském přístavu Kanazawa pestrým průvodem dělníků, rybářů a lovkyní perel, kteří doprovázejí velkou cisternu přivážející na loď horkou vazelínu. Poté co je přelita do připravené formy na palubě lodi, vyrazí plavidlo k Antarktidě. Pozvolna se ochlazující vazelína nabývá formu Barneyho „znaku“, oválu rozděleného příčným trámem.

K lodi přijíždějí na vlastních člunech dva cestující, Barney a Björk. Během zdlouhavého rituálu, upomínajícího na japonskou čajovou ceremonii, je slavnostně odění „komorníci“ a „komorné“ obléknou do svatebních šatů. Akce končí rituální koupelí v ohromné kádi, během níž si oba protagonisté mačetami a noži po způsobu japonského seppuku uřezávají po částech končetiny, čímž se oba podrobují mystické tělesné transformaci. V závěrečném obrazu vidíme dvě velryby odplouvající pryč, symboly svobody a smíření.

Vše se odehrává bez dialogu, jen za doprovodu hudby, spojující elektronické zvuky, tóny japonských nástrojů a zpěv Björk v pozoruhodných melancholických intonacích. Podle Barneyho film vypráví o „aktu stvoření a zároveň o hrubé sexuální energii a o disciplíně. A také o tom, jak zůstat tvůrcem, neustrnout ve formálním vývoji a stále se proměňovat.“

Obě Barneyho výstavy patří k nejdůležitějším událostem této zimní sezony. Škoda, že se vyhnuly Praze.

 


Matthew Barney

pořadatel: Sammlung Goetz, Mnichov
termín: do 29. 3. 2008
www.sammlung-goetz.de

 

Matthew Barney: Drawing Restraint

pořadatel: Kunsthalle Wien, Vídeň
kurátor: Gerald Matt
termín: 7. 3.–8. 6. 2008
www.kunstahallewien.at