MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 prosinec

Vánoční meditace

Zas se nám blíží Vánoce a s nimi obvyklé komentáře v tisku pozastavující se nad sílící komercializací svátků klidu a rozjímání. Kritika se dotkne také obchodních center, která již od září nabízejí vánoční zboží a jsou už i patřičně vyzdobena. Já mám však tyto chrámy konzumu docela rád. Když odhlédnu od laciné architektury, monotónního charakteru zboží a špatného vzduchu, představují pro mě jednu z forem duševní relaxace.Je to sice možná poněkud instantní podoba odpočinku, ale když je takový podzimní všední den, venku je tma, v pracovně nefunguje topení a nejbližší les je daleko, pak po náročném vyučovacím dni ocením možnost ohřát se, vidět spoustu veselých barev bez symbolického významu a příležitost pozorovat typy lidí, které běžně ve škole nepotkávám. Jenže právě to pozorování lidí může být v obchodním centru někdy problém, což ještě vysvětlím.

U nás v Budějovicích máme jedno takové „obchodně – společenské centrum“, kam z různých důvodů chodím. Spojuje totiž hned tři funkce: cestou z práce si tu kupuji něco k večeři (obchod), někdy zajdu s kolegou z fakulty do posilovny (sport) a občas na koncert či divadlo do zařízení s příznačným názvem Bazilika (kultura). Právě posledně jmenované kulturní centrum představuje v komplexu cizorodý prvek, a tak se jeho vedení pokusilo o větší zviditelnění i pro ty, kteří normálně chodí jen do butiků a do posilovny.

Byl jsem jedním z asi desítky lidí, kteří se na tomto zviditelnění podíleli. Každý z nás k úkolu přistoupil s velmi individuální představou. Všechny přístupy ale měly jedno společné: aniž bychom o to předem usilovali, všichni jsme porušovali předpisy Centra (jak je komplex v návštěvním řádu označován). Tak například, „aby pro Vás i ostatní kupující byla návštěva Centra příjemným zážitkem, je zde zakázáno (…) sledovat jiné zákazníky.“ Tento předpis porušuji už dávno, tentokrát mě lákalo něco jiného: svým tělem jako sochou dotvořit tu plytkou architekturu. Ležením, sezením nebo klečením na chodbách a eskalátorech vytvářet živé skupinové obrazce.

Zmiňovaný projekt mi umožnil splnit si jednu ze svých tužeb, totiž prostřednictvím nejprostších výrazových prostředků vnést do poněkud perverzního mikrosvěta luxusu okamžik zklidnění, meditace a zastavení. Chtěl jsem ukázat kolemjdoucím, že i pod sugestivní slupkou úspěchu a blahobytu zůstáváme zranitelnými přírodními bytostmi. Proč ale obyčejně na takové zastavení čekáme celý rok? Zkuste si tedy i Vy, milí čtenáři, při vánočních nákupech jen tak na chvilku lehnout na zem. Uvidíte, co se bude dít…

Přeji Vám hezké Vánoce.