MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 září

Vídeňská secese v hlíně

Keramický putti od Michaela Powolného byl začátkem června v Brně vydražen za 160 tisíc korun. Jakkoli jde na české poměry o vysokou cenu, v zahraničí se výrobky Powolného firmy Wiener Keramik prodávají i za mnohem vyšší částky. Ve vídeňském Dorotheu byla například jiná soška z téže série loni vydražena v přepočtu za tři čtvrtě milionu korun.

Firmu Wiener Keramik (WK) založili v roce 1906 v rakouské metropoli dva spolužáci z vídeňské Kunstgewerbeschule – sochař a keramik Michael Powolny (1871–1954) a malíř a grafik Berthold Löffler (1874–1960). Oba měli své kořeny v českých zemích. Dědeček Powolného pocházel z Benešova a on sám několik let studoval na odborné škole ve Znojmě. Löffler se narodil v Růžodolu (Rosenthal) v severních Čechách a absolvoval kreslířskou školu při severočeském průmyslovém muzeu v Liberci.

Nástup na Kunstgewerbeschule ve Vídni pro Powolného znamenal zásadní životní zlom. Opustil provinční městečko, dráhu řemeslníka i historismus, v jehož duchu dosud tvořil, a rozhodl se stát sochařem. Toho v sobě nezapřel ani v rámci své tvorby pro WK. Užitkové keramice se věnoval spíše okrajově a svou pozornost plně soustřeďoval na figurální návrhy, které daly firmě její charakteristickou tvář. Přestože navrhoval předměty ze skla pro tak významné značky jako Lobmeyr nebo Lötz a pracoval i s porcelánem a nejrůznějšími kovy, nejvíce ho proslavily právě keramické figurky putti, které se staly nejznámějším a nejoblíbenějším produktem WK.

Přes kabaret do světa

Z celkových asi 330 figurálních sošek v nabídce WK jich Powolny vytvořil více než třetinu. Jeho návrhy určovaly nejen styl vlastního podniku, ale i legendárních Wiener Werkstätte (WW), jimž svěřoval výrobky své firmy do komisního prodeje. Powolného linie tam byla směrodatná až do roku 1917, kdy si WW mohly konečně zřídit vlastní dílny a začít produkovat vlastní keramiku.

Pro firmu WK byl zásadní rok 1907, kdy dostala nabídku podílet se na výzdobě vídeňského kabaretu Fledermaus a vyrobit pro barovou místnost sedm tisíc majolikových kachlů různé velikosti, z nichž tisíc bylo pomalováno nejrůznějšími ornamenty, náměty z říše zvířat a alegorickými výjevy. Díky této zakázce se podnik konečně dostal do povědomí veřejnosti, neboť do té doby ho znal jen úzký okruh uměleckých nadšenců.

O několik let později byl zpřístupněn palác Stoclet architekta Josefa Hoffmanna v Bruselu, na jehož výzdobě se WK i WW podílely, a publikum opět reagovalo spontánním nadšením. Byla to zlatá éra firmy, která se roku 1913 fúzí s úspěšným podnikem Franze Schleisse z Gmundenu přeměnila na společnost Vereinigte Wiener und Gmundner Keramik. Ta převzala skoro všechny návrhy WK, většinou je ale prováděla v odlišných barevných dekorech.

Historická inspirace

Největší ohlas u zájemců z řad veřejnosti měly Powolného keramické plastiky putti. Putti neboli figurka nahého dítěte doplňující architektonickou dekoraci, oltáře v kostelích, nábytek nebo jiné druhy užitého umění není novým tématem, tento motiv se hojně vyskytoval už v antice a rozšířil se především v interiérech zámků a v zámeckých zahradách v baroku a rokoku. Powolny dokázal tuto inspiraci zúročit, protože byl velmi dobrý obchodník, kterému záleželo na komerčním úspěchu firmy, a uměl odhadnout mentalitu kupců. I v tomto případě správně vycítil, že dětské figurky putti budou dobře prodejným artiklem.

Prvním jeho návrhem byl putti s hrozny, symbolizující podzim, který se datuje do roku 1907. O něco později následovaly ostatní figury, doplňující soubor čtyř ročních dob. Tím nejpodstatnějším na jeho přístupu k tématu byla proměna materiálu. Sošky putti se tradičně vyráběly z kamene nebo ze sádry, takže výsledné dílo bylo velmi kompaktní a většinou jednobarevné. Powolny použil k výrobě putti „svůj“ materiál, keramiku, a figurky náhle díky odleskům světla na glazuře „ožily“.

Keramické sošky byly navíc snadno reprodukovatelné, takže díky sériové výrobě si je mohly pořídit široké vrstvy. Nejoblíbenější z produkce WK byl soubor putti s námětem čtyř ročních dob. Nevíme sice, kolik sérií bylo vyrobeno, ale je známo, že přes relativně vysokou cenu si v letech 1910 až 1918 WW objednaly minimálně 70 kusů do komisního prodeje. Nejprve měly všechny figurky putti barevnou glazuru, protože jasné barvy byly pro tvorbu WK od počátku charakteristické. Díky úzké spolupráci s WW se o něco později, zřejmě na přelomu let 1910 a 1911, prosadil nápad Josefa Hoffmanna, aby byla většina sošek bíločerně glazována.

Klimt v keramice

Powolny přebíral některé motivy z obrazů Gustava Klimta a přetvářel je do plastické podoby, takže například podobnost ornamentálně zvlněných vlasů u figurek putti s účesy na Klimtových plátnech je nepřehlédnutelná. Dekorativní kaskáda z květin nebo plodů pak plnila funkci ozdobnou i praktickou; byl to přídavný atribut, který byl účelný zejména při sériové výrobě. Podobné funkční komponenty jsou pro Powolného tvorbu typické.

Velikost putti z „klasické“ série je 38 cm, Powolny později navrhoval i drobnější, asi 10 cm vysoké figurky, jež si zákazníci mohli dát doma do vitrínky nebo jako dekoraci na stěnu a které byly adekvátně svému rozměru cenově dostupnější. Obří figury putti, měřící přes jeden metr, se začaly vyrábět až po fúzi s gmundenskou keramikou.

Na závěr připomeňme, že Michael Powolny vedl v letech 1912 až 1932 na vídeňské Kunstgewerbeschule vlastní keramický ateliér, který se pod jeho vedením stal jedním z nejprestižnějších na škole a keramika jako taková se dostala do centra pozornosti. Za svého působení vychoval řadu umělců a za svého vídeňského pobytu u něj studovala i známá česká sochařka a keramička Helena Johnová, v jejíž tvorbě je vliv Powolného jasně patrný.