MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 prosinec

Za fotografií na Slovensko

Bratislava – V pořadí již 17. ročník fotografického festivalu Měsíc fotografie se uskutečnil v listopadu v Bratislavě. Když se festival v roce 1991 konal poprvé, čítal všehovšudy pět výstav, letos jich bylo na programu šestadvacet. Nejvděčnějšími zahraničními návštěvníky bývají čeští fotografové a studenti šesti našich vysokých škol se samostatným oborem Fotografie. Tentokrát tím spíše, že v Bratislavě se současně konal pátý sjezd fotografických škol ze střední Evropy.

Největší a nejzávažnější výstavu Měsíce fotografie připravila Slovenská národní galerie pod titulem Ztracený čas? Slovensko 1969–1989 ve fotografickém dokumentu. Pozoruhodná ukázka, jak se dá poměrně levně připravit prvovýzkum – za předpokladu zájmu vedení instituce i angažmá schopných kurátorů. Tentokrát to byli Aurel Hrabušický a Petra Hanáková. Nepředložili momentky jako umění, ale coby doličné okamžiky. Obrazová sonda do minulosti nesledovala vývoj žánru, nýbrž společnosti a jejích životních podmínek. Řečeno ve zkratce: jednoduché a účinné ohlédnutí za tím, čím se žilo a co se pomalu zapomíná... (podrobněji na str. 42–44).

O více než pětinu výstav se postarala zahraniční kulturní centra a organizátory Měsíce fotografie stály minimum, nejspíše dobré slovo a výdaje za potištění pár stránek katalogu. Dostaveníčko si takto dali tvůrci z Francie, Bulharska, Polska, Rakouska, Maďarska a samozřejmě také z Čech. Vladimír Birgus prosadil dokonce dvojexpozici: na Bratislavském hradě instaloval kolekci Mladé české fotografky, která měla (v poněkud odlišné skladbě) závdavek na Prague Biennale 3, zatímco v Českém centru zpřístupnil práce čerstvých absolventů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Kromě toho se na pořad dostaly retrospektivy dvou starších fotografů z Moravy – olomouckého Miloslava Stibora a kyjovského Miroslava Tichého. Oba umělci se proslavili zejména akty – Stibor kultivovanými, Tichý právě naopak. Leč obě polohy vykazují úspěch srovnatelný alespoň potud, že se jedná o putovní výstavy.

Za mediálně ceněné autory platí zástupci agentury Magnum Photos – Belgičan Carl de Keyzer a Ital Paolo Pellegrin. První z fotoreportérů zahajoval svou výstavu sám, druhý se omluvil. Ale i některé méně okázalé akce znamenaly pamětihodný zážitek. Část výstav byla jako obvykle do počtu.

Až se na mapu evropských festivalů odhodlá napojit Praha, bude nezbytné vysoce profesionální a finančně nestrádající organizační zázemí. Detaily na Slovensku váznou, a tak (kvůli pojistce neodpovídající dohodě) odřekl Pražský dům fotografie účast velkovýstavou Fotogenie identity s podtitulem Paměť české fotografie, která měla patřit mezi hlavní body Měsíce fotografie.