MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2011 leden

Zemřel profesor Jan Bočan

Dne 7. prosince 2010 zemřel ve věku 73 let architekt a pedagog Jan Bočan, významná osobnost české architektury uplynulého půlstoletí. Na českém území mnoho jeho staveb  nenajdete, zato náš stát i tuzemskou architekturu reprezentují v Londýně, Stockholmu a Tbilisi.

Jan Bočan měl od počátku štěstí na spolupracovníky. Po absolvování Fakulty architektury ČVUT v Praze v roce 1962 pracoval v projektovém ústavu Konstruktiva, ale když v roce 1967 vzniklo Sdružení projektových ústavů, vytvořil v něm spolu se staršími architekty Janem a Alenou Šrámkovými, Zdeňkem Rothbauerem a Oldřichem Novotným samostatný ateliér Beta. Prvním velkým projektem Jana Bočana byl zastupitelský úřad v Londýně (1966–71, spolu s J. Šrámkem a K. Štěpánským), který získal prestižní cenu RIBA (Královský institut britských architektů) za nejlepší stavbu roku. O čtyři roky později začal Bočan spolu se Šrámkem a Rothbauerem pracovat na dalším velvyslanectví – tentokrát do Stockholmu (1970–74). Právě během práce na stockholmském projektu podle svých slov našel vlastní architektonický názor. Bočan je rovněž spoluautorem nové odbavovací haly hlavního nádraží v Praze (1977, se Šrámkem, Šrámkovou a Dandou). V 90. letech založil vlastní architektonický ateliér Bočan & Partners, s nímž realizoval například budovu zastupitelského úřadu v Tbilisi (2005). Od roku 1997 vedl Jan Bočan ateliér na ČVUT, v roce 2005 byl jmenován profesorem.

Jan Bočan shodou náhod zemřel ve stejný den, kdy vyšel jeho poslední rozhovor. Ve sborníku občanského sdružení Kruh hovoří s trojicí absolventů svého ateliéru na ČVUT. O své práci zde mimo jiné řekl: „Dělám domy spíše zevnitř ven než naopak. Není pro mě až tak důležité, jak dům navenek vypadá. Nemám rád takové ty ukecané projekty. Já jsem asi prostý, nebo žiju pořád z období minimalismu.“ O mnohých absolventech ateliéru Jana Bočana je již dnes slyšet, vliv pana profesor však nebyl zdaleka jen profesní: „Nevím, jaký je podíl mého vlivu, ale doufám, že se projevuje i v tom, že jsou ze studentů slušný lidi. A nemám na mysli jen architekturu.“